Spirituálny kapitál

Intelektuálna charita a poctivá spiritualita

Nebojme sa na ňu spomenúť

12. mája 2015 Pavel 0 Comments

kladivo na čarodejnice

vyčíňanie vrajkatolíkov

 

Bohapusto

a doslova strašne

bola upálená ako

 bosorka

 

  ďalšia obeť

 nehorázne zmanipulovaného procesu

dopredu  neľudsky a bezočivo rozhodnutého 

padlými anjelmi v cirkevných rúchach

jej odvolanie sa k pápežovi

bolo bezohľadne znemožnené

Po 5.storočiach bola v 1920 vyhlásená

za svätú

Na Slovensku si ju v liturgii 30.mája

takmer nikto nepripomína

 je už navždy v nebi 

pre nás na zemi a v cirkvi

je  svätým vzorom panny bojovníčky

Jana z Arku

Prečo  
na Slovensku je jej pamiatka ako zabudnutá?? 
A pripomínajú si ju skôr na našu hanbu rôzni  nekatolíci??
To sme tak naivní, že uveríme pseudokatolíkom,
čo radi veci zametajú pod koberec a celkom zámerne mlčia o tom,
akoby duchovná moc nebola nikým počas 2000.r. zneužitá??

„Keď totiž diabol videl, že pri všetkých prenasledovaniach zo strany pohanov Cirkev rastie a ešte viac prekvitá, zmenil svoj plán a nebojuje už otvorene, ale tajne nám strojí úklady a skrýva svoju zákernosť pod meno, ktoré oni nosia, aby sme trpeli to isté, čo kedysi naši otcovia, ale aby nebolo zrejmé, že trpíme pre Krista, pretože i prenasledovatelia nosia Kristove meno.”

sv. Bazil Velký

 

Výsledok vyhľadávania obrázkov pre dopyt Jana z Arku

images

 Zklamaní a nejvýš rozvzteklení Angličané
se vším důrazem naléhali nyní na biskupa Gauchona,
aby inkvisiční soud neváhal ihned vynesl ortel smrti nad kacířkou! A tak dne
29. května 1431 došlo k hlasování inkvisičního soudu nad životem Johanky. Vzdor tomu, že z 42 přísedících pouze 3 biskupové hlasovali pro smrt panny – nechtěl a nemohl ji osvoboditi zaprodaný „náměstek a sluha Boží“, biskup Gauchon, který co předseda soudu krátce oznámil, že příštího rána sám vynese konečný rozsudek a tak se stalo, že ne soud inkvisiční – ale o své újmě sám ničemný biskup Gauchon –
 

dne 30. května 1431

odsoudil šlechetnou vlastenku Johanku

k potupné smrti co kacířky na hranici,

aby se pomocí této vraždy mohl státi

arcibiskupem!

V 8 hodin ráno dostavil se k Johance do vězení dominikán Ladvenu, aby jí oznámil, že bude upálena na hranici a aby ji vyzpovídal! Po vykonané zpovědi přichází v jidášském ornátě biskup Gauchon, aby svou oběť odvedl na popraviště. Jakmile jej Johanka spatřila, zvolala naň silným hlasem:

“ Biskupe

umírám skrze vás

ale odvolávám se od vás k spravedlivému Bohu!”

Vyvedli ji oděnou v dlouhou bílou tuniku

a posadíce ji na katovskou káru,

vezli ji k popravišti na náměstí “starého trhu”

kde postavena byla vysoká hranice s nápisem:

“Johanna, která se dala zváti

“Panna”

lhářka

záhubná podvodnice lidu

čarodějka

pověrečná rouhačka Bohu

zpupná

nevěřící ve víru Ježíše Krista

modlářka

ukrutnice

necudná vzývatelka ďábla

odpadlice od pravé víry

rozkolnice

a kacířka!

 im

13

chrapúňskych osočení

 

až lucifersko nehoráznych

ktoré na ňu žalobci vrhli

boli to nie jej  hriechy

ale

boli to presné pomenovania

„inkarnovaných diablov“

ktorí vyčíňali v tých

čo túto sväticu

takto ukrutne popravili

a poslali okamžite do neba

s drzosťou najvyššieho stupňa

vraj

“ v mene Ježiša Krista“

bolo to v totálnom rozpore

s učením a zákonmi

katolíckej Cirkvi 

 

“Najjasnejší znak Božieho hnevu a najstrašnejší trest,ktorý môže dopustiť na svet sa prejavuje,keď dopustí, aby sa jeho ľud dostal do rúk duchovných, ktorí sa kňazmi len nazývajú,no nekonajú tak, a ktorí sú skôr krutí ako draví vlci, než aby prejavovali lásku a starostlivosť oddaných pastierov. Opúšťajú Božie veci, aby sa venovali svetským veciam a vo svojom posvätnom povolaní ku svätosti idú za profánnymi a pozemskými cieľmi.
Keď Boh takéto veci dopúšťa, je to veľmi jasný dôkaz,

že sa na svoj ľud veľmi hnevá, a zosiela na nich svoj najstrašnejší hnev.”

Sv. Ján Eudes

Prišla som v mene Boha a v mene Panny Márie.

Johanky sa pýtali počas procesu „Ste si istá, že ste v stave milosti Božej?“.

Odvetila „Je to veľká vec, odpovedať na túto otázku“.

„Áno, je to veľká vec“ povedal jeden z prísediacich, teológ Fabri, „obvinená nie je povinná odpovedať.“

„Bolo by lepšie, keby si mlčal“ naplnený zlosťou zakričal Cauchon, biskup v Beauvais, na Fabriho.

„Ste v stave milosti?“ opakoval vyšetrovateľ.

„Ak nie som, Boh ma tam môže dostať, a ak som, tak ma jedine Boh môže tam udržať!“

Všetci zmĺkli a sklonili hlavy. Potom pokračovali vo výsluchu.

„A teraz nám povedzte, či sa podriadite rozhodnutiu Cirkvi“

„Podriadim sa rozhodnutiu nášho Boha, ktorý ma poslal, Panne Márii a všetkým svätým raji. A pokiaľ viem, je náš Boh a Cirkev jedno, čo nie je ťažké si predstaviť. Prečo robiť problémy, ak sú jedno?“

„Jestvuje víťazná Cirkev, tvorí ju Boh, svätí, anjeli a zachránené duše. Bojujúca Cirkev, čo je náš Svätý Otec, pápež, Boží zástupca na zemi, kardináli, biskupi a kňazi a všetci dobrí kresťania a katolíci. Táto Cirkev sa nemôže mýliť, a je vedená Duchom Svätým. Chcete, sa podriadiť bojujúcej Cirkvi?“

„V mene Boha, v mene Panny Márie a všetkých svätých mužov a žien v raji, na príkaz víťaznej Cirkvi v nebi som prišla ku kráľovi Francúzska. A tejto Cirkvi predkladám všetky svoje dobré skutky a odovzdávam všetko, čo som urobila, a urobím.“

„Viete o tom, že svätá Katarína a svätá Margita nenávidia Angličanov?

„Milujú to, čo Boh miluje a nenávidia to, čo Boh nenávidí.“

„Boh nenávidí Angličanov?“

„Či Boh miluje Angličanov alebo ich nenávidí a čo robí s ich dušami, to neviem. Ale viem, že budete vyvrhnutí z Francúzska, s výnimkou tých, ktorí tu zomrú. A Boh dá Francúzsku víťazstvo nad Angličanmi.“

Narození 6. ledna 1412 Domrémy-la-Pucelle
Úmrtí 30. května 1431 (ve věku 19 let) Rouen
Svátek 16. květen
Blahořečena 18. dubna 1909 papežem Piem X.
Svatořečena 16. května 1920 papežem Benediktem XV.
Uctívána církvemi římskokatolická církev
Patronkou Francie; vojáků, vězňů

Jana z Arku též Johanka z Arku (francouzsky Jeanne d’Arc) přezdívaná Panna orléanská (La Pucelle d’Orléans), Panna Jana (Jeanne la Pucelle) či Dobrá Lotrinka (La bonne Lorraine) (6. ledna 1412 Domrémy-la-Pucelle30. května 1431 Rouen) byla francouzská hrdinka, která stanula v čele francouzských vojsk za stoleté války v boji proti Angličanům a posléze byla upálena za kacířství. Později byla po ospravedlnění prohlášena mučednicí, roku 1909 blahořečena  a roku 1920 prohlášena za svatou. Je spolupatronkou Francie.

 

                                                      Socha Jany z Arku na Place des PyramidesPaříži

Johanka se narodila patrně roku 1412 v zámožné selské rodině v lotrinské vesnici Domrémy, dnes Domrémy-la-Pucelle. Krátce nato byla zahájena třetí etapa stoleté války. Angličané se vylodili na kontinentě a roku 1415 zvítězili u Azincourtu. Poté postupně ovládli severní Francii. Roku 1420 podepsali anglický král Jindřich V. a francouzský král Karel VI. smlouvu v Troyes, na jejímž základě získal dědický nárok na francouzskou korunu po Karlově smrti anglický panovnický rod Lancasterů. Tím byly opominuty dědické nároky dauphinaKarla. Po brzké smrti Karla VI. († 1422) se dědicem trůnu stal nedávno narozený syn předčasně zesnulého Jindřicha V. a Karlovy dcery Kateřiny z Valois Jindřich VI. Dauphin Karel se stáhl na jih od Loiry a vzdal se aktivity. Tehdy se zrodil široký lidový odpor proti anglickým uchvatitelům.

Od svých 14 let slýchala Johanka hlasy a měla vidění, v nichž se jí zjevovali andělé a světci. Johanka se k nim modlila za záchranu Francie, neboť žoldnéřská anglická vojska drancovala a vypalovala její rodný kraj a nezadržitelně se blížila k Orleánsu. Hlasy světců jí sdělily nade vší pochybnost, že byla Bohem vyvolena osvobodit Francii. Inspirovaná těmito hlasy a díky síle své vlastní osobnosti, víře v Boha a přesvědčení ve své poslání vystoupila veřejně se svými úmysly.

Válka

Počátkem března 1429 vyjela se skromným doprovodem od guvernéra ve Vaucouleurs za Karlem VII. do Chinonu a za několik týdnů ho přiměla svou přímostí a nezlomným přesvědčením o svém vyšším poslání k tažení do Orléansu. Johanka z Arku dostala vojsko, byť malé, nechala si vyšít na korouhev květy lilie a slova Jesus Maria. Její vítězný pochod trval od května do července. 8. května 1429 vjela do osvobozeného Orléansu, 18. června, kde nejprve musela odrazit četné útoky a vyčistit okolí Orléansu. Klíčovým vítězstvím pro ní bylo dobytí pevnostiTourelles a nakonec vyrazila na města Jargeau, které obléhala měsíc, poté k městu Meungu, toto město bylo obléháno půl roku až po dlouhých a útrpných bojích vyhnala anglickou smetánku s mnoha zkušenými anglickými veliteli a město nakonec padlo. Pro Johanku to byl obrovský úspěch, a nakonec se vydala k Beaugency, které po dvouměsíčním obléhání padlo a s ním i poslední velký odpor v údolí řeky Loiry pak už jen porazila anglickou armádu u Patay a odtáhla k Remeši, korunovačnímu městu francouzských králů, kde po cestě k místu určení dobyla města Auxerre, Troyes a jezerní město Chalons. 17. července byl dauphin Karel v Remeši korunován jako Karel VII., čímž získal v očích současníků rozhodující převahu nad svým anglickým soupeřem nezletilým Jindřichem VI.

Zajetí

Jana z Arku byla rozhodnuta pokračovat v boji až do vyhnání Angličanů ze země. Mocně působila na vojáky i lid, král se však začal její popularity obávat, proto jí svěřoval stále méně důležité, ale často nebezpečné úkoly. Počátkem září 1430 sice zaútočily její oddíly na Paříž, neměly však bez královy podpory šanci. Při obnovení válečných operací na jaře 1431 hájila Jana s malým vojenským oddílem proti anglickým útokům Compiegne a byla – patrně zradou – zajata 23. května Burgunďany, kteří byli spojenci Anglie.

Proces

 

Hermann Anton StilkeSmrt Jany z Arku na hranici (1843)

Kouzlo Jany však nepřestávalo na lid působit, takže se Angličané rozhodli jednou provždy s žijící legendou skoncovat. Zajatou dívku od Burgunďanů koupili za 10 000 liber a odvlekli ji do Rouenu před anglický soud, který měl prokázat její spojení s ďáblem. V předem rozhodnutém procesu, který řídil francouzský biskup Petr Cauchon, byla odsouzena jako čarodějka a kacířka. Dne 30. května 1431 byla devatenáctiletá Jana na rouenském náměstíčku Vieux Marché (Starý trh) upálena. Katolickou církví nebyla exkomunikována a na seznam vyloučených osob z církve byla dána omylem. Když si Karel VII. zajistil vládu nad takřka celou Francií, požádal o obnovení církevního procesu a prohlásil Janu za oběť justičního omylu. Byla rehabilitována světským soudem v plném rozsahu. Papež Pius X. ji prohlásil 18. dubna 1909 za blahoslavenou a papež Benedikt XV. ji svatořečil 16. května 1920.

Vztah k českým zemím

Janě z Arku bývá připisováno autorství dopisu českým husitům nalezeného na počátku 19. století v archívu ve Vídni a datovaného v Sully 3. nebo 23. března 1430 – v době, kdy vrcholily husitské spanilé jízdy do okolních zemí. V dopise jim vyčítá, že podlehli „bezbožným a nedovoleným pověrám“, ničí a zabíjejí, a dokonce hrozí možností osobního zákroku (ztíženou však boji s Anglií); nabízí jim ale i pomoc v případě jejich zájmu o obrácení. Někteří historikové vyjádřili pochybnosti o tom, do jaké míry vznikl dopis z iniciativy Jany samé, a přiklánějí se spíše k názoru, že byl jejím písařem (Jana psát neuměla) napsán na objednávku z českých zemí. Podle dalších je latinský text dopisu zřejmě překladem a původně byl složen ve francouzštině, které by ovšem čeští husité na rozdíl od tehdejších anglických vojevůdců nerozuměli. Příštího roku při Janině procesu byl i tento její dopis, přes své jasně protikacířské ladění, inkvizitorem Johannem Niderem zahrnut mezi podklady obžaloby.

Dopis českým husitům

Ježíš, Marie

Již dlouho se šíří fámy a hlas lidu mne, Johanku, informuje o tom, že praví Křesťané se stali kacíři a stejně tak jako Saracenové, jste zničili pravou víru a důstojnost a urazili jste a ztrapnili jste ji hříšnou pověrou; přejíce si toto udržet a rozšířit není nedůstojná věc, ani bláhový nápad, který byste si nemohli dovoliti. Pohanili jste svátost církve, roztrhali články o Víře a zničili jste kostely – zničili jste a spálili sochy, které měli sloužit jako památka, zmasakrovali jste Křesťany, protože oni uchovávají (vyznávají) pravou Víru. Co má toto běsnění znamenat? Nebo co je to za zlost, která vás takto sžírá? Tato víra, kterou Bůh Všemohoucí, Syn a Duch Svatý odhalil, založil a pozvednul na sílu a zvelebil tisíci způsoby v podobě zázraků – vy jste tuto Víru perzekuovali, přejete si ji svrhnout a zničit ji. Jste slepí, ale ne kvůli nedostatku zraku, ale kvůli nedostatku pochopení. Opravdu si myslíte, že zůstanete za to nepotrestáni? Nebo si nejste vědomi toho, že Bůh je proti Vašim hanebným snahám a nedovolí vám, abyste zůstali v temnotě a v přehlédnutí? Čím víc se oddáváte zločinu a svatokrádeži, tím víc On připraví pro vás velký trest a bude vás trápit.

Co se mě týká, řeknu vám naprosto otevřeně, kdybych nebyla zaměstnána anglickými válkami, bývala bych vás již dávno navštívila; ale jestliže zjistím, že jste se nezměnili, nechám být Anglii (co se týče mého bojování ve válkách) a půjdu proti vám mečem, pokud vás nebudu moct přemoci jinak. Vyhubím vaší šílenou a obscénní pověrčivost a odstraním vaše kacířství nebo přímo váš život; ale jestli upřednostníte návrat ke katolické víře a původní myšlence, vyšlete pak vaše vyslance přímo ke mně a já jím povím, co musíte udělat; v opačném případě – tedy pokud nebudete ochotni vyhovět a budete tvrdohlavě odporovat podnětům, pamatujte si, jakou urážku a poničení jste připravili mě, která vám zasadí podobnou ránu lidskými a božskými silami.

Johanka z Arku kacířům v Čechách

 images

Generálna audiencia Benedikta XVI.: Sv. Jana z Arku

26. 01. 2011 

Vatikán (26. januára, RV) – Generálna audiencia Benedikta XVI. bola dnes predpoludním v Aule Pavla VI. vo Vatikáne. Svätý otec vo svojej katechéze počas audiencie predstavil sv. Janu z Arku:

Drahí bratia a sestry,
dnes by som vám chcel porozprávať o Jane z Arku, mladej svätej z konca stredoveku, ktorá zomrela ako devätnásťročná v roku 1431. Táto svätá Francúzska, citovaná viackrát v Katechizme Katolíckej cirkvi, ktorá je mimoriadne blízkou svätej Kataríne Sienskej, patrónke Talianska a Európy, o ktorej som hovoril v jednej z nedávnych katechéz. Sú to dve mladé ženy z ľudu, laičky, zasvätené sľubu panenstva, mystičky, aktívne nie v kláštore, ale uprostred dramatických skutočností Cirkvi a sveta svojho času. Sú to snáď dve najcharakteristickejšie postavy spomedzi „silných žien“, ktoré na konci stredoveku bez strachu priniesli veľké svetlo evanjelia do komplexných udalostí dejín. Mohli by sme ich prirovnať ku svätým ženám, ktoré zostali na kalvárii blízko ukrižovaného Ježiša a jeho matky Márie, zatiaľ čo apoštoli ušli a samotný Peter ho trikrát zaprel. Cirkev v tom období prežívala hlbokú krízu veľkej schizmy Západu, ktorá trvala takmer 40 rokov. Keď Katarína Sienská zomrela v roku 1380, boli tu pápež a protipápež; keď sa Jana narodila v roku 1412, bol tu pápež a dokonca dvaja protipápeži. Spolu s týmto rozkolom vo vnútri Cirkvi pretrvávali bratovražedné vojny medzi kresťanskými národmi Európy. Spomedzi nich i nekonečná „storočná vojna“ medzi Francúzskom a Anglickom.

Jana z Arku nevedela čítať ani písať, ale môžeme ju spoznať v hĺbke jej duše vďaka dvom prameňom mimoriadnej historickej hodnoty: dvom procesom, ktoré sa jej týkali. Prvý – Proces odsúdenia (PCon) – obsahuje prepis dlhých a početných vyšetrovaní Jany počas posledných mesiacov jej života (február – máj 1431) a obsahuje aj slová samotnej svätice. Druhý – Proces zrušenia odsúdenia, alebo rehabilitácie (PNul) – obsahuje svedectvá približne 120 očitých svedkov všetkých období jej života (porov. Procès de Condamnation de Jeanne d’Arc, 3 vol. e Procès en Nullité de la Condamnation de Jeanne d’Arc, 5 vol., ed. Klincksieck, Paris l960-1989).

Jana sa narodila v obci Domrémy, malej dedinke, na hraniciach medzi vtedajším Francúzskom a Lotrinskom. Jej rodičia boli majetní sedliaci, známi medzi ľuďmi ako výnimoční kresťania. Od nich prijala dobrú náboženskú výchovu, so značným vplyvom spirituality Ježišovho mena, vyučovanej sv. Bernardínom Sienským a šírenej v Európe františkánmi. K Ježišovmu menu býva vždy pripojené meno Márie, a tak na pozadí ľudovej zbožnosti Janina spiritualita je hlboko kristocentrická a mariánska. Už od detstva preukazovala veľkú lásku a súcit k tým najbiednejším, chorým a všetkým trpiacim v dramatickom kontexte vojny.

Z jej vlastných slov vieme, že jej nábožný život dozrieva v mystických zážitkoch od jej trinástich rokov (PCon, I, s.47-48). Skrze „hlas archanjela Michala“ Jana sa cíti povolaná Pána zintenzívniť svoj kresťanský život a snažiť sa – v prvej osobe – o oslobodenie svojho ľudu. Jej okamžitou odpoveďou, jej „ánom“, je sľub panenstva s novým obnoveným úsilím v sviatostnom živote a modlitbe: každodenná účasť na svätej omši, častá svätá spoveď a sväté prijímanie, dlhé okamihy tichej modlitby pred krížom alebo obrazom Panny Márie. Súcit a snaha mladej francúzskej vidiečanky voči utrpeniu svojho ľudu sa stali intenzívnejšími kvôli mystickému vzťahu s Bohom. Jedným z najoriginálnejších aspektov tejto dievčiny je práve tento vzťah medzi mystickou skúsenosťou a politickým poslaním. Po rokoch skrytého života a vnútorného dospievania nasleduje dvojročný – krátky ale intenzívny – úsek jej verejného života: jeden rok činnosti a jeden rok utrpenia.

Na začiatku roku 1429 Jana začína svoje dielo oslobodenia. Početné svedectvá nám ukazujú túto mladú sedemnásťročnú ženu ako osobu veľmi silnú a rozhodnú, schopnú presvedčiť neistých a nesmelých mužov. Prekonajúc všetky protivenstvá stretáva sa s francúzskym dauphinom, budúcim kráľom Karolom VII., ktorý ju v Poitiers podrobí skúške zo strany niektorých univerzitných teológov. Ich posudok je pozitívny: nevidia v nej nič zlé, iba dobrú kresťanku.

Jana, 22. marca 1429, nadiktuje dôležitý list anglickému kráľovi a jeho mužom, ktorí obsadili mesto Orleans (Tamtiež, s. 221-222). Navrhuje skutočný pokoj v spravodlivosti medzi dvoma kresťanskými národmi, vo svetle mien Ježiša a Márie. Jej ponuka je však odmietnutá a Jana musí bojovať o oslobodenie mesta, čo sa udialo 8. mája. Ďalším vrcholným okamihom jej politickej činnosti je korunovácia kráľa Karola VII. v Remeši 17. júla 1429. Počas celého roka Jana žila s vojakmi, plniac uprostred nich skutočné poslanie evanjelizácie. Zachovalo sa množstvo svedectiev týkajúcich sa jej dobroty, jej odvahy a mimoriadnej čistoty. Je všetkými nazývaná a ona sama sa definuje ako „pulzella“, čiže panna.

Janino utrpenie začína 23. mája 1430, keď sa stáva väzenkyňou v rukách nepriateľov. 23. decembra je odsúdená v meste Rouen. Tam prebehne dlhý a dramatický proces odsúdenia, ktorý začal vo februári a skončil 30. mája 1431 jej upálením. Bol to veľký a slávnostný proces, predsedaný dvoma cirkevnými sudcami, biskupom Pierrom Cauchonom a inkvizítorom Jeanom le Maistreom, no v skutočnosti bol celý proces vedený početnou skupinou teológov slávnej Parížskej univerzity, ktorí sa zúčastnili procesu ako asesori. Boli to Francúzi, ktorí urobiac politické rozhodnutie opačné ako mala Jana, mali už a priori negatívny posudok o jej osobe a jej poslaní. Tento proces je nepríjemnou udalosťou dejín svätosti a zároveň udalosťou, ktorá osvetľuje mystérium Cirkvi, ktorá podľa slov Druhého vatikánskeho koncilu je „svätá a zároveň vždy potrebuje očisťovanie“ (LG, 8).

Bolo to dramatické stretnutie medzi touto sväticou a jej sudcami, osobami Cirkvi.

Nimi je Jana obvinená a odsúdená z herézy a poslaná na hroznú smrť upálením. Na rozdiel od svätých teológov, ktorí osvietili Parížsku univerzitu, ako sv. Bonaventúra, sv. Tomáš Akvinský a blahoslavený Duns Scotus, o ktorých som už hovoril v katechézach, títo sudcovia boli teológmi, ktorým chýbala láska a pokora vidieť v tejto dievčine Božie konanie. Prichádzajú nám na myseľ Ježišove slová, podľa ktorých Božie tajomstvá sú zjavené tým, ktorí majú srdcia maličkých, zatiaľ čo sú ukryté učením a múdrym (porov. Lk 10,21). Tak Janini sudcovia sú vnútorne neschopní pochopiť ju, vidieť krásu jej duše:

nevedeli, že odsudzujú sväticu.

Janino odvolanie sa na pápežov posudok, 24. mája, bolo tribunálom zamietnuté. Ráno 30. mája prijala poslednýkrát sväté prijímanie vo väzení a ihneď bola odvedená na hranicu na námestí starého obchodu. Požiada jedného z kňazov, aby držal pred ňou procesijný kríž. Tak zomiera hľadiac na ukrižovaného Ježiša a viackrát nahlas zvolávajúc meno Ježiš (PNul, I, s. 457; KKC, 435). Približne o 25 rokov neskôr Proces zrušenia odsúdenia, nariadený pápežom Kalixtom III., skončí slávnostným vyhlásením zrušenia odsúdenia (7. júl 1456; Pnul, II, s. 604 – 610). Tento dlhý proces, ktorý zbieral vyhlásenia svedkov a posudkov mnohých teológov (všetky v Janin prospech), priniesol na svetlo jej nevinu a dokonalú vernosť Cirkvi. Jana z Arku bude neskôr svätorečená Benediktom XV. v roku 1920.

Drahí bratia a sestry, meno Ježiš, zvolávané našou sväticou v posledných okamihoch jej pozemského života, bolo akoby neustálym dýchaním jej duše, ako bitie jej srdca, centrum celého jej života. „Mystérium lásky Jany z Arku“, ktoré tak veľmi očarilo básnika Charlesa Péguyho, bola táto totálna láska k Ježišovi a k blížnemu v Ježišovi a skrze Ježiša. Táto svätica pochopila, že Láska objíma celú Božiu – ako aj ľudskú – skutočnosť, nebo a zem, Cirkev a svet. Ježiš je vždy na prvom mieste v jej živote podľa jej krásneho vyjadrenia: „Náš Pán obslúžený ako prvý“ (PCon, I, s. 288; porov. KKC, 223). Milovať ho znamená vždy sa podriadiť jeho vôli. Jana hovorí s úplnou dôverou a odovzdaním sa: „Zverujem sa Bohu, môjmu Stvoriteľovi, milujem ho z celého môjho srdca“ (Tamtiež, s. 337). Sľubom panenstva Jana exkluzívnym spôsobom zasvätila celú svoju osobu jedinej láske – Ježišovi: je to „jej sľub urobený nášmu Pánovi, zachovať si čistotu tela i duše“ (Tamtiež, s. 149 – 150). Čistota duše je stav milosti, najvyššia hodnota pre ňu cennejšia než život: je to Boží dar, ktorý je potrebné prijať a uchovávať s pokorou a dôverou. Jeden z najznámejších textov z prvého procesu s ňou sa týka práve tohto: „Na otázku, či vie, že je v Božej milosti, odpovedala:

Ak v nej nie som, Boh ma ňou chce zahrnúť; ak v nej som, Boh ma v nej chce uchovať“

(Tamtiež, s. 62; porov KKC, 2005).

Naša svätica prežíva modlitbu vo forme neustáleho dialógu s Pánom a toto osvecuje aj jej dialóg so sudcami a vlieva do nej pokoj a istotu. S dôverou sa modlí: „Najsladší Bože, pre tvoje sväté Umučenie Ťa prosím, ak ma miluješ, zjav mi, ako mám odpovedať týmto mužom Cirkvi“ (Tamtiež, s. 252). Ježiš je Janou kontemplovaný ako „Kráľ neba i zeme“. Tak, na svojej štandarde, Jana nechala namaľovať obraz „Nášho Pána, ktorý drží svet“ (Tamtiež, s. 172): ikonu jej politického poslania. Oslobodenie jej ľudu je dielom ľudskej spravodlivosti, ktorú Jana koná s láskou, pre lásku k Ježišovi. Jej príklad je mimoriadnym príkladom svätosti pre laikov, pôsobiacich v politickom živote, predovšetkým v tých najzložitejších situáciách. Viera je svetlom, ktoré orientuje každé rozhodnutie, ako o tom bude svedčiť – o storočie neskôr – iný veľký svätec, Angličan Tomáš Morus. V Ježišovi Jana kontempluje aj celú skutočnosť Cirkvi, Cirkev oslávenú v nebi ako aj Cirkev putujúcu na zemi. Podľa jej slov, je to „všetko náš Pán a Cirkev“ (Tamtiež, s. 166). Toto tvrdenie citované v Katechizme Katolíckej cirkvi (č. 795), má skutočne heroický charakter v kontexte Procesu odsúdenia, tvárou v tvár svojim sudcom, mužom Cirkvi, ktorí ju prenasledovali a odsúdili. V Ježišovej láske Jana nachádza silu milovať Cirkev až do krajnosti aj v okamihu jej odsúdenia.

Rád pripomínam, že sv. Jana z Arku mala hlboký vplyv na jednu mladú sväticu modernej doby: Terezky Ježiškovej. Vo svojom živote – úplne odlišnom, prežívanom v klauzúre, karmelitánka z Lisieux, sa cítila veľmi blízka Jane, žijúc v srdci Cirkvi a majúc účasť na Kristovom utrpení pre spásu sveta. Cirkev ich zjednotila ako patrónky Francúzska, po Panne Márii. Sv. Terezka vyjadrila svoju túžbu zomrieť ako Jana, vyslovujúc meno Ježiš (Rukopis B, 3r), a bola napĺňaná tou istou veľkou láskou k Ježišovi a k blížnemu žijúc v zasvätenom panenstve.

Drahí bratia a sestry, svojím jasným svedectvom sv. Jana z Arku nás pozýva k veľkým výškam kresťanského života: urobiť z modlitby zjednocujúcim prvkom našich dní; mať plnú dôveru v plnení Božej vôle akákoľvek by bola; žiť lásku bez uprednostňovania niektorých ľudí, bez hraníc a čerpajúc, ako ona, v láske k Ježišovi hlbokú lásku k Cirkvi.

images

Predchádzajúci

Ďalší

Pridaj komentár

Vaša emailová adresa nebude zverejnená / Povinné polia sú vyznačené *

Kontrolný kód *