Spirituálny kapitál

Intelektuálna charita a poctivá spiritualita

Veríte v neveru ?

21. mája 2015 Pavel 0 Comments

Ateizmus je predstupeň pravej viery
F.M.Dostojevskij

images

Je škandál robiť presne naopak  

 

II.Vatikánsky koncil

Gaudium et spes

FORMY A KOŘENY ATEISMU

19 Zvlášť významně je důstojnost člověka založena v jeho povolání ke společenství s Bohem. K rozhovoru s Bohem je člověk zván již od svého vzniku: existuje totiž jenom proto, že ho Bůh z lásky stvořil a neustále z lásky zachovává; jen tehdy žije plně podle pravdy, když tuto lásku svobodně uznává a dává se svému Stvořiteli. Mnoho našich současníků však toto hluboké životní spojení s Bohem vůbec nechápe nebo je výslovně odmítá, takže

ateismus je nutné počítat k nejzávažnějším skutečnostem naší doby a podrobit

ho velmi pečlivému zkoumání.

Slovem ateismus se označují jevy, které se od sebe velmi liší. Někteří Boha výslovně popírají; jiní se domnívají, že člověk o něm nemůže naprosto nic tvrdit; jiní zkoumají otázku Boha takovou metodou, že se zdá, jako by tato otázka neměla smysl. Mnozí neoprávněně překračují hranice pozitivních věd a tvrdí, že se všechno dá vysvětlit pouze touto vědeckou metodou, anebo naopak vůbec neuznávají žádnou absolutní pravdu. Někteří člověka tak vyvyšují, že tím víra v Boha téměř ztrácí sílu; zdá se však, že jim jde více o zdůraznění člověka než o popření Boha. Jiní si vytvářejí takový obraz Boha, že představa, kterou odmítají, vůbec není Bůh evangelia. Jiní si otázky o Bohu vůbec nekladou; necítí totiž, jak se zdá, náboženský neklid a nechápou, proč by se ještě měli o náboženství zajímat. Ateismus mimoto nezřídka vzniká buď z vášnivého protestu proti zlu ve světě, anebo z toho, že se některým lidským hodnotám neprávem přisuzuje absolutnost, takže se stavějí na místo Boha. Přístup k Bohu může často znesnadňovat i dnešní civilizace, ne snad sama o sobě, ale protože je příliš zapletena do pozemských věcí.

Jistě nejsou bez viny ti, kdo se proti hlasu svého svědomí vědomě snaží nepřipustit Boha do svého srdce a uhýbat náboženským otázkám; určitá odpovědnost za to však často padá i na věřící. Ateismus totiž, chápán ve své úplnosti není něco původního, nýbrž vzniká spíše z různých příčin, mezi které je třeba počítat i kritickou reakci proti náboženství, v některých zemích zvláště proti náboženství křesťanském. Proto mohou mít nemalý podíl na vzniku ateismu věřící tím, že zanedbávají náboženskou výchovu, zkresleně podávají nauku a mají nedostatky ve svém náboženském, mravním a sociálním životě; o nich platí, že pravou tvář Boha a náboženství spíše zastírají, než ukazují.

ATEISMUS JAKO SOUSTAVA

20 Moderní ateismus se často vyskytuje ve formě soustavy, která mimo jiné dovádí požadavek svéprávnosti člověka tak daleko, že vznáší námitky proti jakékoli závislosti člověka na Bohu. Vyznavači takového ateismu tvrdí, že svoboda záleží v tom, aby člověk byl sám sobě cílem, jediným strůjcem a tvůrcem své historie; podle jejich názoru to nelze sloučit s uznáním Pána, původce a cíle všech věcí, nebo to alespoň činí takové tvrzení zcela zbytečným. Tuto nauku může podporovat pocit moci, který člověku dodává dnešní technický pokrok.

Mezi formami současného ateismu nelze opomenout tu, která očekává osvobození člověka především od jeho osvobození hospodářského a sociálního. Tomuto osvobození prý stojí v cestě náboženství už svou povahou, neboť odvrací člověka od budování společnosti tím, že ho pozdvihuje k naději na budoucí a neskutečný život. Proto tam, kde se stoupenci této nauky dostanou k vládě, rozhodně bojují proti náboženství a šíří ateismus, zvláště ve výchově mládeže, i těmi prostředky nátlaku, které má po ruce státní moc.

POMĚR CÍRKVE K ATEISMU

21 Církev věrná svým závazkům jak vůči Bohu, tak vůči lidem nemůže jinak, než s pocitem bolesti a se vší rozhodností znovu – jako to učinila již dříve (16)((16/Srov. Pius XI., enc. Divini Redemptoris, 19.3.1937: AAS 29 (1937), 65-106; Pius XII., enc. Ad Apostolorum Principis, 29.6.1958: AAS 50 (1958), 601-614; Jan XXIII., enc. Mater et Magistra, 15.5.1961: AAS 53 (1961), 451-453; Pavel VI., enc. Ecclesiam suam, 6.8.1964: AAS 56 (1964), 651-653.)) – odmítnout tyto zhoubné nauky a činy, které jsou v rozporu s rozumem i s obecnou lidskou zkušeností a zbavují člověka jeho vrozené velikosti.

Přesto však se snaží odkrýt v mysli ateistů skryté důvody popírání Boha.

Vědoma si závažnosti otázek ateismem vyvolaných a vedena láskou ke všem lidem se domnívá, že je třeba zkoumat je vážně a do hloubky.

Církev je přesvědčena, že uznání Boha není v rozporu s důstojností člověka, neboť tato důstojnost má základ a dovršení právě v Bohu; vždyť Bohem stvořitelem byl člověk postaven do společnosti jako myslící a svobodný tvor; ale především je povolán jako syn ke společenství s Bohem samým a k účasti na jeho blaženosti. Církev dále učí, že se eschatologickou nadějí nezmenšuje význam pozemských úkolů, nýbrž spíše se jejich naplnění podpírá novými pohnutkami. Jestliže naopak tento božský základ a naděje ve věčný život chybí, je důstojnost člověka, jak se dnes můžeme často přesvědčit, vážně poškozena a záhady života a smrti, viny a bolesti zůstávají bez řešení, takže lidé nezřídka upadají do beznaděje.

Každý člověk zatím zůstává sám sobě nerozřešenou otázkou, kterou si nejasně uvědomuje. V určitých okamžicích, hlavně při závažnějších životních událostech, jí nikdo nemůže zcela uniknout. Na tuto otázku může dát úplnou a naprosto jistou odpověď jedině Bůh, který člověka volá k vyššímu myšlení a k pokornějšímu hledání.

Čelit ateismu lze jednak přiměřeným podáním nauky, jednak bezúhonným životem církve a jejích členů. Je přece úkolem církve, aby zpřítomňovala a činila jakoby viditelným Boha Otce a jeho vtěleného Syna a aby se pod vedením Ducha svatého neustále obnovovala a očišťovala. (17)((17/Srov. 2. vat. koncil, Věrouč. konst. o církvi Lumen gentium, kap. I, čl. 8: AAS 57 (1965), 12.)) Toho se dosáhne především svědectvím víry živé a zralé, totiž tak vychované, aby dovedla obtíže jasně rozeznat a překonat. Slavné svědectví o této víře podali a podávají mnozí mučedníci. Tato víra musí ukázat svou plodnost činnost tím, že pronikne celý, tedy i světský život věřících a povede je ke spravedlnosti a lásce, zvláště vůči chudým. K zjevování Boží přítomnosti pak nejvíce přispívá bratrská láska věřících, kteří spolu jednomyslně pracují pro víru v evangelium (18)((18/Srov. Flp 1,27.)) a jsou znamením jednoty.

Církev, přestože ateismus naprosto odmítá, přece upřímně vyznává, že k správnému budování tohoto světa musí přispívat všichni lidé, kteří v něm společně žijí, věřící i nevěřící. To se ovšem nemůže stát bez upřímné a rozumné výměny názorů. Lituje proto, že mezi věřícími a nevěřícími je diskriminace, kterou nespravedlivě zavádějí někteří vládní představitelé neuznávající základní práva lidské osoby. Pro věřící se dožaduje svobody jednání, aby jim bylo dovoleno v tomto světě budovat i Boží chrám. Ateisty vlídně zve, aby s otevřeným srdcem uvažovali o Kristově evangeliu.

Církev velmi dobře ví, že její poselství je v plném souladu s nejskrytějšími tužbami lidského srdce, neboť hájí vznešenost povolání člověka a vrací naději těm, kdo už přestali doufat ve svůj vyšší úděl. Její poselství člověka nejen v ničem nezkracuje, nýbrž poskytuje mu světlo, život a svobodu k jeho rozvoji; mimo ně nemůže lidské srdce nic uspokojit. „Stvořil jsi nás pro sebe“, Pane, „a neklidné je naše srdce, dokud nespočine v tobě.“ (19)((19/Sv. Augustin, Confess. I, 1: PL 32, 661.))

KRISTUS, NOVÝ ČLOVĚK

22 Je skutečnost, že tajemství člověka se opravdu vyjasňuje jen v tajemství vtěleného Slova. První člověk Adam byl předobrazem člověka budoucího, (20)((20/Srov. Řím 5,14; srov. Tertulián, De carnis resurr. 6: „Při tom, co bylo vytvořeno z hlíny, se myslelo na budoucího člověka Krista“: PL 2, 802 (848); CSEL 47, 33, ř. 12-13.)) totiž Krista Pána. Kristus, nový Adam, právě zjevením tajemství Otce a jeho lásky plně odhaluje člověka jemu samému a dává mu poznat vznešenost jeho povolání. Není tedy divu, že řečené pravdy v něm mají svůj zdroj a vyvrcholení.

On je „obraz neviditelného Boha“ (Kol 1,15); (21)((21/Srov. 2 Kor 4,4.)) je dokonalý člověk, který Adamovým synům vrátil podobnost s Bohem, prvotním hříchem pokřivenou. Protože lidská přirozenost, kterou přijal, v něm nebyla zničena, (22)((22/Srov. 2. cařihr. koncil, kán. 7: „Ani Boží Slovo nebylo přeměněno v přirozenost těla, ani tělo nebylo přeměněno v přirozenost Slova“: Denz. 219 (428). – Srov. též 3. cařihr. koncil: „Jako totiž jeho přesvaté a neposkvrněné oduševnělé tělo nebylo zbožštěním zničeno (theóthesia úk anéréthé), nýbrž zůstalo ve svém vlastním stavu a ve své podstatě“: Denz. 291 (556). – Srov. Chalked. koncil: „musí se uznat v obou přirozenostech nesmíšeně, nezměněně, nerozděleně a neoddělitelně“: Denz. 148 (302).)) byla tím i v nás pozdvižena k vznešené důstojnosti. Vždyť svým vtělením se jistým způsobem spojil s každým člověkem, on sám, Boží Syn. Lidskýma rukama pracoval, lidskou myslí přemýšlel, lidskou vůlí jednal, (23)((23/Srov. 3. cařihr. koncil: „tak ani jeho lidská vůle nebyla zbožštěním zničena“: Denz. 291 (556).)) lidským srdcem miloval. Narozen z Panny Marie, stal se opravdu jedním z vás, ve všem nám podobný kromě hříchu. (24)((24/Srov. Žid 4,15.)) 

Nevinný Beránek svobodně prolil svou krev, a tak nám zasloužil život. V něm nás Bůh usmířil se sebou i navzájem (25)((25/Srov. 2 Kor 5,18-19; Kol 1,20-22.)) a vytrhl nás z otroctví ďábla a hříchu, takže každý z nás může říci spolu s apoštolem: Boží Syn „mě miloval a za mě se obětoval“ (Gal 2,20). Tím, že za nás trpěl, nám nejen dal příklad, abychom šli v jeho šlépějích, (26)((26/Srov. 1 Petr 2,21; Mt 16,24; Lk 14,27.)) nýbrž i otevřel cestu; jdeme-li po ní, život i smrt se posvěcují a nabývají nového smyslu.

Křesťan, připodobněný obrazu Syna, jenž je prvorozený mezi mnohými bratry“, (27)((27/Srov. Řím 8,29; Kol 1,18.)) dostává „první dary Ducha“ (Řím 8,23), které ho uschopňují naplnit nový zákon lásky. (28)((28/Srov. Řím 8,1-11.)) Skrze toho Ducha, jenž je „zárukou, že nám jednou připadne dědictví“ (Ef 1,14), se celý člověk vnitřně obnovuje až k „vykoupení těla“ (Řím 8,23): „Když sídlí ve vás Duch toho, který z mrtvých vzkřísil Ježíše, pak ten, který z mrtvých vzkřísil Krista Ježíše, probudí k životu i vaše smrtelná těla svým Duchem, který sídlí ve vás“ (Řím 8,11). (29)((29/Srov. 2 Kor 4,14.)) Na křesťana jistě doléhá nutnost a povinnost bojovat v mnoha trápeních proti zlu a vytrpět i smrt; ale ve spojení s velikonočním tajemstvím, připodobněn Kristově smrti a posilněn nadějí, jde vstříc vzkříšení. (30)((30/Srov. Flp 3,10; Řím 8,17.))

To neplatí jen pro křesťany, ale pro všechny lidi dobré vůle, v jejichž srdci neviditelně působí milost. (31)((31/Srov. 2. vat. koncil, Věrouč. konst. o církvi Lumen gentium, kap. II, čl. 16: AAS 57 (1965), 20.)) Kristus totiž zemřel za všechny, (32)((32/Srov. Řím 8,32.)) a protože poslední povolání člověka je ve skutečnosti jen jedno, totiž božské, musíme být přesvědčeni, že Duch svatý všem dává možnost, aby se přičlenili k tomuto velikonočnímu tajemství způsobem, který zná Bůh.

Takové a tak veliké je tajemství člověka, které věřícím, vyzařuje z křesťanského zjevení. Skrze Krista v Kristu se tedy osvětluje záhada bolesti a smrti, která nás mimo jeho evangelium drtí. Kristus vstal z mrtvých, svou smrtí zničil smrt a daroval nám život, (33)((33/Srov. byzantskou velikonoční liturgii.)) abychom se stali syny v Synu a volali v Duchu: Abba, Otče. (34)((34/Srov. Řím 8,15; Gal 4,6; Jan 1,12 a 1 Jan 3,1.))

DIALOG MEZI VŠEMI LIDMI 

92 Svým posláním osvěcovat celý svět poselství evangelia a sjednocovat všechny lidi jakékoli národnosti, rasy nebo kultury v jednom Duchu se církev stává znamením bratrství, které umožňuje a posiluje upřímný dialog. 

To ovšem vyžaduje, abychom nejprve v samé církvi podporovali vzájemné uznání, úctu a jednomyslnost bez vylučování oprávněné různosti názorů; a to proto, aby se rozvíjel stále plodnější rozhovor mezi všemi, kdo tvoří jeden Boží lid, ať jsou to pastýři nebo ostatní křesťané, neboť co věřící spojuje, je silnější, než co je rozděluje. Ať platí zásada: v nutných věcech jednota, v nejistých svoboda, ve všem láska. (1)((1/Srov. Jan XXIII., enc. Ad Petri cathedram, 29.6.1959: AAS 55 (1959), 513.))  

V myšlenkách se obracíme k našim bratřím, kteří dosud nežijí v úplné jednotě s námi, a k jejich společenstvím, s nimiž nás spojuje vyznávání Otce i Syna i Ducha svatého a pouto lásky, pamětlivi toho, že sjednocení křesťanů dnes očekávají a po něm touží i mnozí, kdo v Krista nevěří. Čím více bude tato jednota vzrůstat mocným působením Ducha svatého v pravdě a lásce, tím více bude celému světu předzvěstí jednoty a míru. Snažme se proto spojenými silami a formami, které jsou stále způsobilejší k účinnému dosažení tohoto vznešeného cíle, abychom se každým dnem lépe přizpůsobovali evangeliu a bratrsky spolupracovali ve službě lidské rodině, která je v Ježíši Kristu povolána do rodiny Božích dětí. 

Obracíme se též v myšlenkách ke všem, kdo uznávají Boha a uchovávají ve svých tradicích lidsky a nábožensky cenné prvky, a přejeme si, aby otevřený rozhovor přiměl nás všechny k věrnému přijímání vnuknutí Ducha a k jejich odhodlanému plnění.  

Pokud jde o nás, touha po takovém rozhovoru, jenž by byl veden jen láskou k pravdě a samozřejmě prováděn s náležitou rozvážlivostí, nikoho nevylučuje, ani ty, kdo pěstují vysoké hodnoty lidského ducha, ale dosud neuznávají jejich původce, ani ty, kteří se k církvi staví nepřátelsky a různými způsoby ji pronásledují. Jelikož Bůh Otec je počátek i cíl všeho, všichni jsme povoláni, abychom byli bratři. A právě z popudu tohoto povolání současně lidského i božského můžeme a musíme, bez násilí a beze lsti, spolupracovat v pravém míru na budování světa. 

POVINNOST SVĚT BUDOVAT A DOVÉST K CÍLI 

93 Křesťané pamatují na pánova slova: „podle toho všichni poznají, že jste moji učedníci, budete-li mít lásku k sobě navzájem“ (Jan 13,35), a proto nemohou mít vroucnější přání, než aby sloužili lidem dnešního světa stále velkodušněji a účinněji. Věrně se proto drží evangelia a využívají jeho síly, a tak se ujímají spolu se všemi, kdo milují a hledají spravedlnost, ohromného díla, které mají zde na zemi uskutečnit a z něhož budou skládat účty tomu, jenž bude posledního dne všechny soudit. Ne všichni, kdo říkají „Pane, Pane“, vejdou do království nebeského, ale ti, kdo plní Otcovu vůli (2)((2/Srov. Mt 7,21.)) a zdatně přikládají ruku k dílu. Otec chce, abychom ve všech lidech viděli a účinně slovem i skutkem milovali bratra Krista, vydávali tak svědectví Pravdě a zprostředkovali tajemství lásky nebeského Otce druhým. Tím povzbudíme lidi na celé zemi k živé naději, která je darem Ducha svatého, aby nakonec byli přijati do míru a nejvyšší blaženosti, do vlasti, která se skví slávou Páně. 

„Tomu pak, který má moc vykonat na nás věci nad pomyšlení nesmírně vznešenější, než my prosíme nebo chápeme, tomu buď sláva v církvi ve spojení s Kristem Ježíšem, po všechna pokolení na věčné časy. Amen.“ (Ef 3,20-21)

S tím vším vcelku i jednotlivě, co bylo stanoveno v této pastorální konstituci, souhlasili otcové posvátného sněmu. A my apoštolskou mocí Kristem nám svěřenou spolu se ctihodnými otci v Duchu svatém to schvalujeme, rozhodujeme a ustanovujeme, a co takto sněm ustanovil, k Boží slávě přikazujeme vyhlásit. 

 “Kresťanskí” ateisti A

Nie všetci, čo o sebe tvrdia, že sú veriaci aj úprimne veria.

Nie všetci, čo o sebe prehlasujú, že sú kresťania aj dodržujú Ježišove zásady.

images

Idú sa modliť do kostola a pred chvíľou zaklamali niekomu do očí vo vážnej veci a bez mihnutia oka.

Napíšu do komentárov, že sú veriaci, ale iného veriaceho menovite označia za nenávistného, špinu, somára či hlupáka. A oni sa schovávajú samozrejme pod falošnou identitou, aby sa im ľahšie vyčíňalo so škodoradosťou potkana, ohlodávajúcom aj tie posledné spoločenské piliere slušnosti.

Dávajú iného vyšetriť na psychiatriu, ani sa s ním nerozprávali, hoci im to Ústava SR aj zdravý rozum zakazujú.Sami by to potrebovali, ale dlabú na seba.

Kážu iným, že odpustiť treba nie iba tak povrchne, ale zo srdca, a na osemnásobnú žiadosť o milosrdenstvo odpovedajú vymyslenými obvineniami a stupňujúcimi trestami ako ukrutní inkvizítori.

Chodia na konferencie o bioetike, kde do detailov rozoberajú, ako treba mať obrovskú úctu k ľudskej dôstojnosti, hlavne u nenarodených a umierajúcich. Ale keď im zo spoločenstva niekoho temné sily surovo napadnú, udajú, ošpinia a hodia cez palubu aj vyhodia zo zamestnania tak diletantsky, že mu nedajú ani platnú zmluvu o rozviazaní pracovného pomeru, tak všetci hlavy do piesku. Aby neprišli asi o fleky. Ani sa toho napadnutého nespýtajú, čo sa mu vlastne stalo.

Idú z kostola, kde bola kázeň o potrebe konať skutky milosrdenstva a tak dajú žobrákovi nejaké to euro, a nezaujíma ich, že podporujú v ňom alkoholizmus.

Vplyvného chlapíka potľapkajú verejne po pleci, lebo im dodá peniažky na charitatívne projekty, a to, že tento chlapík podporuje zabíjanie nenarodených detí, a je takto vlastne z cirkvi exkomunikovaný, to nie je pre nich až také dôležité.

Majú či spravujú miliónové majetky, sú preťažený troma funkciami i robotami alebo majú dva príjmy spolu nad tisíc euro a príde za nimi iný kresťan, že stratil prácu a žije zo 61 euro, a že bol na sto iných miestach a prácu stále nemá, že či by mu nejako nepomohli. Dajú mu desaťeurovku, aby ich viac neotravoval, lebo sa ponáhľajú spievať na koncert oslavujúci asi ich lakomého kapitalistického boha.

Navonok predstierajú,
že veria, ale ich skutky prezrádzajú
že v Posledný súd veru neveria
Vôbec s ním totiž nepočítajú

Prepadli by sa totiž hanbou, keby mali Boha pri sebe a robia to, o čom vyššie píšem bez ľútosti alebo niečo podobné. Museli by sa aspoň zahanbiť a zľaknúť, že toto všetko sa niekde nakrúca a raz premietne na veľkej ploche, kde to budú veľmi mnohí vrátane Svätej Kráľovskej Rodiny a najvyšších sudcov ľudstva aj vidieť.

Vyznávajú nie kresťanského Boha a z pápeža si robia väčší posmech než ten vychechtaný šašo na obrázku.

Žijú tak, akoby Boha nebolo, povedal o neznajbohoch emeritný pápež Benedikt XVI.

Odporučil im, aby skúsili začať žiť tak, akoby Boh bol.

images

“Kresťanskí” ateisti B

“Budia nás” do desivej reality. Hrajú sa, že nasledujú Krista.

Ale porušovanie Kristových zásad je ich obľúbeným športom.

Pozor, článok nie je vhodný pre filozofických jojkov do 16.rokov.

A tiež pre páchateľov

podobných nemravností, lebo im hrozí akútne šľaktrafenie

pri pohľade do neskriveného duchovného zrkadla.

8620636

Pani milá, vrajkresťanka, nechá dcéru s mužom a piatimi deťmi nocovať v stane nad Banskou Bystricou aj keď už mrzlo, a ona je sama vo veľkom dome z 8.izbami , po večeroch hladká svojho psíka a pozerá popritom televízor, kde stále čaká nielen na princa, dôchodok, ale aj na “spásu svojej duše”… Prijala ich charitná nocľaháreň a deti vzala dočasne sociálka.

Naspamäť Vám odpapagájuje presné znenie z katechizmu, že naše telo je chrám Ducha Svätého, ale celkom neokrôchane na to svoje dlabe, lebo sa prežiera, nemierne fajčí a chodí autom už aj na zmrzlinu. Paťdesiat kilo nadváhy… Pomník nad padlým hrdinom má vybudovaný…Miesto diéty sa občas vraj pomodlí svoju obľúbenú, kde jajká, aby neskončil ako model na bravčovú konzervu a potom ochká, aby ešte od nadvýživy nepraskol..

Navonok má plné ústa vernosti SVATÉMU OTCOVI, dojímavo počúva jeho kázeň o tom, ako treba navštíviť tých posledných a núdznych, ale jeho syn ho žiada už niekoľko mesiacov o pomoc, lebo žobre a nemôže si nájsť primerané zamestnanie a býva z bezdomovcami. Má tak tvrdé srdce a tak somársky zaťatú palicu, že mu miesto záchranného kolesa hodí medzi žraloky “kosák aj s kladivom”. Nenavštívil ho tam ani raz… A to spáva asi aj s bordelmamou Lakomosťou v paláci asi so sto oknami. Večer sa svieti iba v dvoch…

Prepíše si majetok po rodičoch bez toho, aby o tom konzultoval zo svojimi súrodencami, a vec rieši tak, že chodí pripitý večer domov. Nedá sa s ním preto už dlhšie normálne komunikovať. Súrodenci na súd peniaze nemajú…Žijú totiž LTT, len tak tak…

Poprosíte ho o pomoc a radu ako vraj najlepšieho odborníka v danej oblasti s niekoľkými doktorskými titulmi, a on uteká a ukáže Vám chrbát.

Modlí sa o budúceho manžela, a prosí Boha, aby sa stala vraj jej vôľa, aby jej dal toho, koho si ona sama už vybrala, lebo ten má najviac peňazí…

Káže iným o odpúšťaní a chudáčisko nevie to. Sú dôkazy, že sa vyžíva v ponižovaní iných… Podriadeného všetky dobré snahy iba negativizuje. Aj toto je istý druh vraždenia. Psychického alebo sociálneho. Patrí do  psychiatrických diagnóz, kde to nazývajú odborníci sadizmus. Otrocky preposlušní masochisti okolo to vidia a vedia, ale čušia. Keďže je to vo firme vyčíňanie šéfa, čiže tej najdôležitejšej modly, však, tak treba kolektívne onemieť a strčiť hlavy do piesku,  aby sme neprišli o kariérne fleky a výhody…. Jéé, tak toto je tá podstata Vášho úspechu ,súdruhovia, a kariérneho postupu?.. Ak by nám o toto v prvomrade šlo, tak pravdepodobne sme sa v hlbších úrovniach svojho bytia s duchom Kristovým ešte nestretli. Toto sú pravidlá nie Kristovho kráľovstva ale stáročné zlozvyky vo faraónovej pyramíde.

Je preťažený troma robotami a sto povinnosťami denne a keď za ním príde iný kresťan, že či by sa nepodelil a nedal mu aspoň kúsok z toho, tak je ticho.Dozviete sa od jeho zamestnancov, že je zranený.Ktosi ho pred pár rokmi vo firme sklamal, a tak už asi do konca života nebude dôverovať nikomu a všetko bude robiť iba sám, aj keď ho čaká za pár dní z preťaženosti asi infarkt a odpadnutie aj s prepadnutím sa do “Božieho” náručia. Vraj čo bude s firmou s desiatkami zamestnancov potom ho nezaujíma.

Má už dôchodok a privyrába si ešte brigádnicky a keď iný nezamestnaný veriaci, ktorý živorí iba na dávke v hmotnej núdzi, nemá ani byt ako on, ani prácu, ani dôchodok, ho poprosí, že či by mu neprepustil tú brigádnickú prácu, aby ako tak dôstojne mohol žiť, tak odvráti od problému zrak a povie, že musí ešte robiť navyše… Asi aby mohol rozmaznávať svoje vnúčatá totálne zbytočnými daromnicami, aby skorej došli  ku požívaniu drog z toľkého nadbytku…

Chová sa tak arogantne ako faraón – poloboh, a keď ho na to niekto upozorní, tak ho označí za drzého a ošpiní mu ešte aj meno.

Udá iného bez toho, aby ho napomenula medzi štyrmi a šiestimi očami. Podá aj krivé svedectvo. Keď ju napomenú iní kresťania, tak o náprave ani neuvažuje. Denne prevracia oči pri bohoslužbách ako presvätá kostolníčka v okresnom meste. Vec už rieši polícia. Hrozí jej z toho  dva roky väzenia a mastná pokuta za poškodenie dobrého mena.

Zaklame kolegovi kňazovi tri krát do očí… Neospravedlní sa za to… Ani ho nenavštívi…A to chodí do pobožného rádia iných vyučovať o svätosti. Mal v nedeľu peknú kázeň o tom, že kresťanstvo nie je náboženstvom knihy, ale náboženstvom vzťahov…Ibaže takéto vzťahy nie sú v Najsvätejšej Trojici, ale niekde v predpeklí, súdruh “spolubrat”…

Spáchajú vedome takéto či podobné ťažké hriechy, a usmievajú sa pritom, vraj sa z toho vyspovedajú… Alebo sa ani niektorí nespovedajú, vraj sa možno niekedy ospravedlnia niekde v inej dimenzii, asi podľa toho, z akej strany im mucha sadne na nos…

Slušní ateisti, ezoterici a členovia pohanských náboženstiev dopadnú na Poslednom súde pravdepodobne oveľa lepšie, než títo modlikajúci sa opovážlivci, ktorých zmyslom pobytu na zemi je asi kandidatúra na nominácie o najautentickejšieho bohapustého oskara.

images

Nemravnosť ateizmu

Podľa inštrukcií II.Vatikánskeho koncilu je ateizmus moderným fenoménom, ktorým by sa veriaci človek mal vážne zaoberať. Pravoverný farizej alebo sektár, tí ateistami pohŕdajú a paušálne ich všetkých odsúdia. Je totiž pod ich úroveň zaoberať sa takým spoločenským odpadom. Bezbožnosť majú oni hlboko vo svojej podstate, ale navonok sú však výborní sakrálni herci.

images

Treba poznamenať, že život v ateizme je mravnejší než život vo falošnom náboženstve. Môže byť oveľa zaujímavejší, než v duchovnom umieraní vo fanatickej sekte alebo v krivení si charakteru plus strašení a “strihaní” oviec v tom pravom košiari pod svätým bačom.  Dostojevskij tento fenomén pomenoval, že môže byť predstupňom pravej viery. Okolo nás je totiž obrovská ponuka bohov, guruov, rituálov či predstáv, čo bude po našej smrti. Normálny človek môže mať z toho doslova vnútorný chaos. Mnohí nechcú žiť zdedenú vieru. Sklamal ich rodičovský príklad.A túto nekvalitu si stotožnia s celou cirkvou alebo zo všetkými náboženskými prúdmi. Pribúda veriacich, čo neveria už nikomu. Veria v niečo, ale nie v Niekoho nad nami.Pravdepodobne preto mnohí vycúvajú do ateistickej pozície, kde potrebujú od všetkých pánbožkárov pokoj. Hľadajú asi aj nadhľad nad vecou i nad životom. Ak sa pritom riadia hlasom svedomia a sú v mnohom príkladom slušného človeka,tak nič proti nim. Žijú si totiž svoje posvätné ľudské právo.

V čom však môžu urobiť fatálnu chybu je, ak skončia iba pri tomto spirituálnom provizóriu. Keďže je v ponuke veľa falošných spiritualít, musí byť aj nejaká tá pravá. A tú zdravo nastavený človek prirodzene hľadať musí. Tak ako máme za povinnosť hľadať kde je pravda. A tu mnohí ateisti zlyhávajú. Oni ani pravdu ani pravú spiritualitu vlastne nechcú. Čo chcú je nekonečné hľadanie. To ako keby sme nekonečne iba okukávali krásu dievčat a nijakú by sme si za manželku nevzali a nič by sme takto nesplodili. A toto je už nie mravné. Čiže nie spoločnosti prospešné. Ani to neprospeje v duchovnom pokroku nám samým.

Ten, kto sa chce stať dôsledným ateistom, musí mať veľmi silnú vieru. Vieru v to, že stovky zákonitostí okolo nás, ktoré sme my ľudia nevymysleli, nevymyslel vlastne úplne nikto. Že život po smrti nie je absolútne žiaden. Musí mať obrovskú sebadisciplínu, väčšiu ako veriaci človek a stále sa musí strážiť, aby sa náhodou nepomodlil, lebo by poklad svojho ateizmu už mohol stratiť. A samozrejme musí sa dôkladne klaňať svojmu božstvu, jeho veličenstvu, ktorý sa volá:Môj Názor.

Keby mal veriaci kresťan takú vieru vo svojho Boha ako má ozajstný ateista vieru v toho svojho, tak by robil zázraky. Len tí ateisti majú vieru asi väčšiu…

o_429171716_da3f4a4d6dba8d4f0d70433232acb986

 

Viera v posmrtný život vraj nie je ničím podložená. Sú jedinci, ktorí ju považujú priam za nebezpečnú. Pravda o veci je však celkom iná…

Predpokladajme teoreticky, že po smrti neexistuje celkom nič, ako to tvrdia ateisti a je to jedna z ich “skalopevných” dogiem. Zdravý rozum, teda ten, čo sa snaží o zdravý úsudok aj z hlbšej časti mozgu, nám okamžite zabliká výstražnou nótou, že potom vôbec nie je dôležité, ako svoj pozemský život prežijeme. Eticky či neeticky. Je to vlastne jedno. Nikomu vlastne za svoje činy nebudeme skladať účty, hahaha – hihihi… To je tá prvá časť filozofovania – teoretická. Tá druhá praktická je priamo z našej reality. Nie málo jedincov si tento štýl osvojí a potom aj realizuje. Oklame iných a má z toho nielen zisk, ale aj zábavu. Okradne, a má škodoradosť ešte väčšiu, lebo ho nechytili, a on všetkým prešiel cez rozum. Keďže život je krátky, tak si ho užime… A tak sa už niekto aj vybujačil najprv zo sto ženami, teraz už má asi paťdesiateho partnera, veď antikoncepcia je ten najlepší z vynálezov. Ani netuší, že po čase ho začne nudiť aj homoštýl, a bude ho lákať pedo, potom zoo a zakončí to, ak  stihne možno až v nekro … To sa v príbalových letákoch ako vedľajší účinok tých všelijakých pomôcok pre amatérov nepíše, tak preto o tom píšem.

To netvrdím, že všetci sú praktickí a nemravní ateisti. Sú niektorí iba teoretickí a aj slušní občania. Ich ateizmus je iba maskou pod ktorou neraz skrývajú rôznorodo vyvinuté spirituálno. Aj na toto prídete, ak ateistov povrchne hneď a všetkých neodsúdite a nehodíte do jedného plesnivého vreca.

Ak by nebol nijaký posmrtný život, potom by z toho logicky vyplynulo, že rovnako dopadnú matky terezy aj prostitútky, slušné matky piatich detí aj zdrogované kriminálničky, charakterní chlapíci aj chrapúni, odvážni hrdinovia i zradcovia a zbabelci. Páchatelia trestných činov aj obetavci s množstvom nezištných skutkov. Všetci dostanú za svoj život jednu nulu. Žiadne jednotky a päťky. Žiadna sláva  ani žiadna  hanba. Celkovo vzaté veľmi smutná filozofia. A aj  trápne nespravodlivá. U antiteistov až prudkojedovato a sociálno patologická, keď začnú vyvražďovať ľudí s iným názorom ako bežne robili napr. boľševici. Robili peklo zo života mnohým preto, aby revolučne nastolili vraj pozemský raj…

gdzietabieda_400x400

Je pochopiteľné, ak si niekto potrebuje nejaký čas oddýchnuť v ateistickom pokoji od otrávenej atmosféry chorej náboženskej výchovy. Alebo od obrovského znechutenia z cirkusových čísel u extrémistov svätuškárov. Či z prazvláštnej pachute z pobytu v nejakej sekte. Ale je mravné, ak sa niekto svojim ateizmom verejne chváli a doporučuje ho mladej generácii za pozitívny štýl pozemského pobytu na tejto zemi??

 

                                                Duchovní hadi

Had, ktorý zviedol Evu a dokatoval aj Adama a prvé manželstvo v dejinách vôbec nemusel byť zvieraťom plaziacim sa v džungli. Tak sa to vysvetľuje v detských bibliách. Dospelí ľudia tušia, že sa tam udialo niečo oveľa vážnejšie.A určite nešlo iba o nejaké obhryzené jablko.

adam-och-eva
 

Sú medzi nami. Majú zvýšenú inteligenciu. Rafinovane vedia manipulovať s inými. Akoby nemali srdce. Niektorí ani svedomie. Z ich nemravného konania a trpkého ovocia až mrazí. Plazia sa iba po planéte a to celým telom. Ich obzor je strašne nízko a oči majú plné prachu, čiže aj prachov. Nie je v nich nič vyššie, žiadne vzletné ideály či vznešené myšlienky. Ešte aj po smrti nechcú opustiť túto boľavú planétu, ale točia sa iba okolo nej, okolo majetkov a pozemkov. Ako hadi okolo svojho chvosta. Svoju spásu vidia v reinkarnovaní sa iba a len sem. Akoby tu mali svoj večný domov. Klbká hadov a hadíc sú nad každou mafiou. 

Svojich jedov sa zásadne zbavujú iba tak, že si vyhliadnu nejakú obeť, priplazia sa ku nej, a uštipnú ju. Keďže nemajú pocit úprimnej radosti z nezištnej pomoci iným, zostáva im, chudákom psychopatom a sociopatom iba škodoradosť z toho, keď iným ubližujú. V štátnej správe keď iných okradnú, v podnikaní keď iných oklamú, v cirkvách keď niekoho ukrutne trestajú, v rodinách keď spolubývajúcich týrajú. Radi sa hadia aj v žurnalistike, napr. v naštvatom komentovaní článkov, blogov či diania okolo. Napadnú autora či autority a úplne od témy blogu či veci.Koproláliou sa však neopatrne odhalia.Vypúšťajú svoje jedy najlepšie v anonymite a potom iným predstierajú, akí sú len slušní.. Nosia tie najdrahšie saká a plesové toalety. Špecializujú sa aj na seriózne inštitúcie. Neraz čím viac naškrečkujú nepotrebnejších titulov, tým sa napúšťajú prudkejším, asi mimozemským jedom, a tým viac poslucháčov pri prednáškach nudia a pri skúškach strašia a dusia. Čím vyššia funkcia, tým sofistikovanejší spirituálny had. Sú aj výnimky samozrejme.

06bcc0ca8259365922ac8912b823c585

 

Povedia či napíšu sebavedome niekoľko praktických právd za sebou a zakončia to takým klamstvom, že sa im  z huby zapráši. Len ten prach väčšina, hlavne žien, nezaregistruje.A pritom ani nesklopia zrak.Profíci.

Z rečníckeho pultíka vedia médiám či ovečkám niečo pekné aj povedať, ale ich činy sú presne opačné. Ich jazyk je dvojitý presne ako u hadov. Navonok urodzené masky a vznešené reči, ale v súkromí nemravný ireverzibilný rozklad vnútorných orgánov. Dá sa od nich naučiť majstrovskému pokrytectvu. Čím viac sa voňavkujú a čím značkovejším parfémom, tým sú väčší smradi. Celý život dokážu hrať toto bezbožné divadlo.

images

 

Predchádzajúci

Ďalší

Pridaj komentár

Vaša emailová adresa nebude zverejnená / Povinné polia sú vyznačené *

Kontrolný kód *