Spirituálny kapitál

Intelektuálna charita a poctivá spiritualita

Zjavenia sv.Brigity

24. júna 2015 Pavel 0 Comments

Je to jedna zo spolupatróniek Európy

„Nebe a země zaniknou,

ale má slova nepozbudou platnosti.“

Marek 13:31

images

Zjevení Svaté Brigity

ukážka z KNIHY 1 – KAPITOLA 18

V mém domě by měla být veškerá pokora, které se dnes dostává jen opovržení. Měla by v něm stát pevná zeď mezi muži a ženami, protože, i když jsem schopen každého bránit a podpírat bez nutnosti zdi, pro jistotu a pro ďáblovu vychytralost si přeji zeď, která by dvě obydlí oddělovala. Měla by to být poctivá zeď, přiměřeně vysoká, ne však příliš. Okna by měla být jednoduchá a čirá, střecha přiměřeně vysoká, aby zde nebylo k vidění nic, co by neznačilo pokoru. Lidé, kteří pro mě staví domy dnes, jsou jako stavitelé, již za vlasy vytáhnou pána domu, když vstoupí, a šlapou po něm.

Bláto vysoko vyvyšují a zlato dávají pod nohy. Toto mi dělají, když staví bahnem, když totiž skládají časná a pomíjivá dobra k nebesům, zatímco se nezajímají o duše, jež jsou cennější než jakékoli zlato. Když k nim chci přijít skrze mé kazatele či skrze dobré myšlenky, chytnou mě za vlasy a šlapou po mně, totiž napadnou mě rouháním považujíc moje skutky a slova za stejně mrzká jako bláto. Považují se za mnohem moudřejší.

Kdyby chtěli stavět pro mě a pro mou slávu, začali by vlastními dušemi. Ať velmi dbá ten, kdo staví můj dům, na to, aby ani haléře nebylo použito, nebyl-li nabyt pro stavbu čestně a poctivě. Je mnoho těch, kteří ví, že vlastní nečestně nabytý majetek a přesto vůbec nelitují svých činů. Ani nemají v ůmyslu odčinit či napravit svoje podvody a krádeže, přestože by je mohli napravit, kdyby měli vůli. Nicméně jelikož si uvědomují, že nemůžou mít tyto věci navždy, darují část svého nekalého majetku kostelům, aby si mě udobřili svým příspěvkem. Svůj další poctivě nabytý majetek vyhrazují pro své potomky. To mě vůbec netěší.

Ten, kdo mě chce potěšit svým darem, by měl mít především touhu zlepšit své cesty a potom konat ty dobré skutky, které je schopen konat. Měl by bědovat a plakat nad zlem, které vykonal, a činit nápravu, může-li. Nemůže-li, měl by mít alespoň úmysl svoje podvody odčinit. Potom by se měl starat o to, aby takové hříchy více nekonal. Jestliže už člověk, kterému by měl být nahrazen nekale nabytý majetek, nežije, potom může učinit dar mně, který jsem schopen zaplatit každému. Když je nemůže odčinit, za předpokladu, že se přede mnou kaje s úmyslem nápravy a se zkroušeným srdcem, mám možnosti dluh splatit a, ať už hned nebo v budoucnu, nahradit majetek těm, kteří byli podvedeni.

Vysvětlím ti význam domu, který chci postavit. Domem je život ve víře. Já sám, Stvořitel všeho, skrze nějž bylo vše vytvořeno a vše je, jsem jeho základem. V domě jsou čtyři zdi. První je spravedlnost, kterou budu soudit ty, kteří jsou k domu nepřátelští. Druhou je moudrost, skrze kterou osvítím obyvatele svým porozumněním a chápáním. Třetí je síla, kterou je posílím proti úkladům ďáblovým. Čtvrtou je moje milost, která vítá každého, kdo si jí žádá. V této zdi jsou dveře milosti, skrze které jsou všichni hledající vítáni. Střechou domu je láska a soucit, kterými přikrývám hříchy těch, kteří mě milují, takže nebudou odsouzeni za své hříchy.

Okno střechy, skrze které slunce vstupuje, je znamením mé milosti.
Skrze ně se teplo mé božskosti dostává k obyvatelům. To, že by zeď měla být velká a silná znamená, že nikdo neoslabí moje slova ani je nezničí. Její přiměřená výška značí, že moje moudrost může být částečně pochopena, ale nikdy ne plně. Jednoduchá a čirá okna znamenají, že má slova jsou jasná, přesto skrze ně vstupuje do světa světlo božského poznání. Přiměřeně vysoká střecha znamená, že má slova nebudou hlásána nesrozumitelně, ale smysluplně a poznatelně.

Jej životopis

Začít číst ZDE

Obsah Knihy 1

KAPITOLA 1

Slova našeho Pána Ježíše Krista ke své vyvolené

a draze milované nevěstě ohlašujíc

své nejdokonalejší vtělení, odsuzujíc rouhavé porušování

naší víry a křtu a zvouc svou milovanou nevěstu,

aby ho milovala.

KAPITOLA 2

Slova našeho Pána Ježíše Krista,

jež měl ke své dceři, kterou pojal za svou nevěstu,

ohledně článků pravé víry a o tom,

které znaky a úmysly by nevěsta

měla mít vzhledem k ženichovi.

KAPITOLA 3

Slova našeho Pána Ježíše Krista ke své nevěstě

o její formaci v lásce a cti k němu, ženichovi,

a o nenávisti zkažených k bohu a o lásce ke světu.

KAPITOLA 4

Slova našeho Pána Ježíše Krista

ke své nevěstě ohledně toho, aby neměla starosti

a nemyslela si, že věci jí zjevené pochází

od zlého ducha a o tom,

jak rozeznat dobrého a zlého ducha.

KAPITOLA 5

Kristova nejlaskavější slova ke své nevěstě

obsahující obraz vznešeného hradu,

který značí Církev bojující a o tom,

jak teď bude Církev Boží přestavěna skrze modlitby

přeslavné Panny a svatých.

KAPITOLA 6

Kristova slova k nevěstě o tom,

že jeho Duch nemůže přebývat ve zlovolném

a o oddělení svévolníků od dobrých a vyslání spravedlivých,

vyzbrojených duchem, do války proti světu.

KAPITOLA 7

Slova slavné Panny ke své dceři o tom, jak se odívat,

a o šatech a okrasách, kterými by se

dcera měla zdobit a šatit.

KAPITOLA 8

Královna nebeských slov ke své milované dceři učíc ji,

jak by měla milovat a velebit s Syna

společně s jeho Matkou.

KAPITOLA 9

Slova Královny Nebes ke své milované

dceři týkající se krásné lásky,

kterou měl Syn pro Svoji Pannu Matku,

a o tom, jak byla Matka Kristova počata v čistém manželství

a požehnána v lůně a o tom, jak byla, tělo i duše,

vzata do nebe a o moci jejího jména a o andělech

přidělených k lidem pro dobro či pokušení.

KAPITOLA 10

Slova Panny Marie ke své dceři,

nabízející užitečnou nauku, jak by měla žít,

a popisující mnoho podivuhodných

detailů týkajících se utrpení Krista.

KAPITOLA 11

Kristova slova ke své nevěstě o tom,

jak se sám z vlastní vůle vydal,

aby byl ukřižován svými nepřáteli a o tom,

jak skrze pomyšlení na jeho utrpení uchránit tělo před špatnostmi.

KAPITOLA 12

O tom, jak se anděl modlí za nevěstu

a jak se Kristus ptá anděla, co je to,

co žádá pro nevěstu a k čemu je jí to dobré.

KAPITOLA 13

O tom, jak měl v sobě nepřítel Boha tři démony

a o trestu dopuštěném na něj Kristem.

KAPITOLA 14

Kristova slova ke své nevěstě ohledně způsobu a úcty,

které by měla zachovávat v modlitbě a o třech druzích lidí,

kteří slouží Bohu na tomto světě.

KAPITOLA 15

Kristova slova ke své nevěstě

popisující ho jako velikého krále,

o dvou pokladnicích značících lásku k Bohu

a lásku ke světu a ponaučení o tom,

jak učinit pokroky ve svém životě.

KAPITOLA 16

O tom, jak nevěsta viděla světce mluvícího k Bohu a o ženě,

jež byla těžce soužena ďáblem a později osvobozena

skrze modlitby slavné Panny.

KAPITOLA 17

Kristova slova ke své nevěstě přirovnávající hříšníka

ke třem obrazům: orlovi, ptáčníkovi a bojovníkovi.

KAPITOLA 18

Kristova slova ke své nevěstě o tom,

že by v domě božím měla být pokora a o tom,

že takový dům označuje život víry i o stavbách,

které by měly být budovány ze zdrojů poctivě nabytých,

případně jak zjednat nápravu.

KAPITOLA 19

Stvořitelova slova k nevěstě o lesku jeho síly,

moudrosti a ctnosti a o tom, jak nyní ti,

kteří jsou zváni moudrými, proti němu hřeší nejvíce.

KAPITOLA 20

Milý rozhovor Panenské Matky a Syna

spolu i s nevěstou a o tom,

že by se nevěsta měla připravit na svatbu.

KAPITOLA 21

Ženichova slova ke své nevěstě

užívající jemnou alegorii o kouzelníkovi

popisující a vysvětlující ďábla.

KAPITOLA 22

O Matčině jemné otázce nevěstě

a nevěstině pokorné odpovědi,

o Matčině užitečné promluvě k nevěstě

a o růstu dobrých lidí mezi zkaženými.

KAPITOLA 23

Kristova slova ke své nevěstě

popisující falešného muže,

který je zván nepřítelem Božím,

jeho přetvářku i jeho vlastnosti.

KAPITOLA 24

Slova Boha Otce před nebeským zástupem

a odpověď Syna a Matky Otci,

žádající o milost pro Církev, jeho dceru.

KAPITOLA 25

Slova Stvořitele k nevěstě o tom,

jak jeho spravedlnost udržuje svévolníky

při životě ze tří důvodů

a jak je jeho milost ze tří důvodů šetří.

KAPITOLA 26

Slova andělského zástupu

chválící Boha a o tom,

jak by se rodily děti,

nezhřešili-li by naši prarodiče a o tom,

jak Bůh ukazoval skrze Mojžíše

lidu zázraky a později I skrze sebe

ve svém příchodu a o zkaženosti

tělesného manželství v našem věku

a o vlastnostech duchovního svazku.

KAPITOLA 27

Slova Matky k nevěstě o

třech věcech v tanci a o tom,

v čem tento tanec značí svět

a o utrpení Matky při smrti Kristově.

S6300712

Generálna audiencia Benedikta XVI.: Sv. Brigita Švédska
 

 27. 10. 2010 

  Pápež Benedikt XVI. dnes na Námestí sv. Petra predniesol počas generálnej audiencie nasledujúcu katechézu:

Drahí bratia a sestry,
v nadšenej atmosfére vigílie Veľkého Jubilea roku 2000 ctihodný Sluha Boží Ján Pavol II. vyhlásil svätú Brigitu Švédsku za spolupatrónku Európy. Dnes by som vám chcel predstaviť postavu tejto svätej, jej posolstvo a tiež dôvody, pre ktoré má svätá Brigita stále čo povedať dnešnej Cirkvi i celému svetu.

Udalosti zo života Brigity sú nám dobre známe, pretože jej duchovní otcovia hneď po Brigitinej smrti v roku 1373 vydali jej životopis, aby napomohli procesu jej blahorečenia. Brigita sa narodila v roku 1303 vo Finsteri vo Švédsku, teda v severoeurópskom národe, ktorý tristo rokov predtým prijal kresťanskú vieru s rovnakým entuziazmom, s akým ju svätica prijala od svojich rodičov, veľmi zbožných ľudí, ktorí patrili ku vznešeným rodinám blízkym kráľovskému dvoru.

V živote svätej Brigity možno rozlíšiť dve obdobia. Prvé z nich je naplnené šťastím vydatej ženy. Jej manžel sa volal Ulf a bol guvernérom dôležitej oblasti švédskeho kráľovstva. Ich manželstvo do Ulfovej smrti trvalo dvadsaťosem rokov. Narodilo sa im osem detí, z ktorých druhorodená Karin (Katarína) je uctievaná ako svätá. Už tento fakt je výrečným svedectvom o tom ako svätá Brigita vychovávala svoje deti. Jej pedagogické schopnosti sa tešili veľkej úcte, a to až do takej miery, že ju švédsky kráľ Magnus v istom období povolal na svoj dvor, aby jeho mladú manželku Bianku z Namuru uviedla do švédskej kultúry.

Brigita, duchovne vedená istým nadaným mníchom, ktorý ju voviedol do štúdia Svätého písma, mala veľmi pozitívny vplyv na vlastnú rodinu, ktorá sa vďaka jej prítomnosti stala skutočnou „domácou cirkvou“. Spolu s manželom prijala rehoľné pravidlá františkánskych Terciárov. Štedro sa venovala dobročinným dielam, pomáhala chudobným a založila aj nemocnicu. Pri svojej manželke sa Ulf naučil zlepšovať vlastnú povahu a napredovať v kresťanskom živote. Po návrate z dlhej púte do Santiago di Compostella, ktorú uskutočnili spolu s ďalšími členmi rodiny v roku 1341, rozhodli sa obaja manželia žiť v zdržanlivosti; onedlho na to Ulf zomrel v pokoji kláštora, do ktorého sa utiahol.

Toto prvé obdobie života svätej Brigity nám pomáha oceniť to, čo by sme dnes mohli nazvať autentickou „manželskou duchovnosťou“: kresťanskí manželia môžu spoločne napredovať na ceste ku svätosti, podporovaní milosťou sviatostného manželstva. Neraz to býva tak, ako tomu bolo aj v živote svätej Brigity a Ulfa, že práve žena svojím náboženským citom, jemnosťou a nehou dokáže priviesť manžela na cestu viery. S úctou myslím na mnohé ženy, ktoré sú prostredníctvom svedectva kresťanského života aj v našich časoch svetlom pre svoje rodiny. Nech Pánov Duch aj dnes povzbudzuje kresťanských manželov ku svätosti, aby tak dokázali svetu ukázať krásu manželstva založeného na hodnotách evanjelia: na láske, nehe a vzájomnej pomoci, na plodení a výchove detí, na otvorenosti a solidarite voči svetu, na aktívnej účasti na živote Cirkvi.

Keď Brigita ovdovela, začalo sa druhé obdobie jej života. Vzdala sa ďalšieho manželstva, aby mohla prehĺbiť jednotu s Pánom prostredníctvom modlitby, pokánia a dobročinnosti. Aj kresťanské vdovy môžu v tejto svätici nájsť príklad pre svoj život. Brigita po smrti manžela a potom, čo rozdala svoj majetok chudobným, aj keď nepristúpila k rehoľnému zasväteniu sa, zostala žiť v cisterciátskom kláštore v Alvastre. Tu sa začali zjavenia, ktoré ju sprevádzali po celý zvyšok života. Brigita ich diktovala svojim tajomníkom – spovedníkom, ktorí ich preložili zo švédčiny do latinčiny a následne zozbierali do ôsmich kníh nazvaných Revelationes (Zjavenia). K týmto knihám patrí ešte dodatok, ktorý má názov Revelationes extravagantes (Dodatočné zjavenia).

Zjavenia svätej Brigity majú rozličné obsahy a štýly. Niekedy je zjavenie predstavené vo forme rozhovoru medzi Božími osobami, či vo forme dialógu Panny Márie so svätými alebo tiež s démonmi; do týchto dialógov vstupuje aj samotná Brigita. Inokedy sú to naopak opisy zvláštnych videní, a zasa v ďalších prípadoch ide o rozprávania toho, čo Panna Mária odhalila o živote a tajomstvách svojho Syna. Hodnotu Zjavení svätej Brigity, ktoré sa zavše stali aj terčom pochybností, spresnil ctihodný Ján Pavol II v liste Spes Aedificandi: „Uznajúc svätosť svätej Brigity, Cirkev, i keď sa nevyjadruje ku všetkým jej zjaveniam jednotlivo, prijíma celkovú autenticitu jej vnútornej skúsenosti“ (č. 5).

Keď čítame tieto Zjavenia, stavia sa pred nás mnoho dôležitých tém. Často sa v nich napríklad nachádza veľmi detailný opis Kristovho utrpenia, ku ktorému mala svätá Brigita osobitnú úctu: kontemplovala v ňom nekonečnú lásku Boha k ľuďom. Do Pánových úst, ktoré sa jej prihovárajú, Brigita smelo vkladá tieto dojemné slová: „Priatelia moji, tak veľmi milujem svoje ovce, že keby to bolo možné, chcel by som zomrieť mnohokrát – za každú jednu z nich – tou istou smrťou, ktorú som vytrpel pre spásu všetkých“ (Revelationes, Kniha I, k. 59). Taktiež bolestné materstvo Panny Márie, ktoré ju urobilo prostrednicou a Matkou milosrdenstva, je častou témou, ktorá sa opakuje v
Zjaveniach.

Obdarená týmito charizmami, svätá Brigita chápala, že Pán si ju vybral, aby jej prejavil svoju veľkú lásku a obľubu: „Dcéra moja – čítame v prvej knihe Zjavení – vybral som si ťa pre seba, miluj ma celým srdcom, viac, než čokoľvek čo jestvuje na svete“ (k. 1). Brigita okrem toho dobre vedela a bola pevne presvedčená, že každá charizma je určená na budovanie Cirkvi. Práve preto sa mnohé z jej zjavení, a to aj vo forme prísnych napomenutí, obracali na veriacich tých čias, nevynímajúc náboženské a politické autority. Napomínala ich, aby sa snažili dôsledne žiť svoj kresťanský život; robila to však vždy s postojom úcty a vernosti k magistériu Cirkvi a predovšetkým k následníkovi svätého apoštola Petra.

V roku 1349 Brigita navždy opustila Švédsko a vydala sa na púť do Ríma. Nielenže sa chcela zúčastniť na Veľkom Jubileu roku 1350, ale chcela tiež získať od pápeža schválenie rehoľných pravidiel pre rád, ktorý plánovala založiť po menom Svätého Spasiteľa – rád rehoľníkov a rehoľníc vedených pod autoritou opátky. Je to vec, ktorej sa netreba diviť: v stredoveku totiž existovali kláštorné spoločenstvá s mužskou i ženskou vetvou, ktoré zjednocovala poslušnosť rovnakým rehoľným pravidlám a vedenie jednej opátky. V kresťanskej tradícii ženám vždy náležala úcta a – podľa príkladu Panny Márie, Kráľovnej Apoštolov – majú stále vlastné miesto v Cirkvi, ktoré, i keď sa neprekrýva so sviatostným kňazstvom, je mimoriadne dôležité pre duchovný rast celého spoločenstva. Okrem toho, spolupráca zasvätených rehoľníkov a rehoľníc má aj dnes veľký význam pre celý svet, samozrejme s rešpektom k ich špecifickým povolaniam.

V Ríme sa svätá Brigita, sprevádzaná svojou dcérou Karin, oddala intenzívnemu apoštolátu a modlitbe. Z Ríma sa vydala na púť do rozličných talianskych svätýň, predovšetkým do Assisi, domova svätého Františka, ku ktorému mala Brigita vždy zvláštnu úctu. Napokon, v roku 1371 sa splnila jej najväčšia túžba: púť do Svätej zeme, kam sa vydala v sprievode svojich duchovných detí, ktoré Brigita nazývala “priatelia Boží”.
Počas týchto rokov boli pápeži v Avignone, ďaleko od Ríma. Brigita sa na nich s bôľom obracala a prosila ich, aby sa vrátili na stolec svätého Petra do Večného mesta.

Zomrela v roku 1373, ešte predtým, než sa pápež Gregor XI definitívne vrátil do Ríma. Pochovali ju dočasne v rímskom kostole svätého Vavrinca – San Lorenzo in Panisperna, ale v roku 1374 ju jej deti Birger a Karin previezli späť do vlasti, do kláštora Vadstena, sídla rehoľného spoločenstva, ktoré sama založila. Hneď na to sa kláštor významne rozrástol. V roku 1391 ju pápež Bonifác IX slávnostne vyhlásil za svätú.

Svätosť Brigity, vyznačujúcej sa rozličnými darmi a skúsenosťami, ktoré som chcel pripomenúť v tomto krátkom životopisno-duchovnom profile, z nej urobila významnú postavu v dejinách Európy. Svojím škandinávskym pôvodom Brigita vydáva svedectvo o tom ako kresťanstvo hlboko preniklo do života všetkých národov tohto kontinentu. Tým, že ju Pápež Ján Pavol II vyhlásil za spolupatrónku Európy, zdôraznil, že svätá Brigita, ktorá žila v štrnástom storočí, kedy západné kresťanstvo ešte nebolo poznačené ranou rozdelenia, môže účinne orodovať u Boha, vyprosujúc vytúženú milosť úplnej jednoty všetkých kresťanov. Práve na tento úmysel, ktorý máme tak veľmi na srdci, a tiež za to, aby Európa vedela vždy čerpať zo svojich kresťanských koreňov, sa chceme modliť, drahí bratia a sestry, prosiac o mocný príhovor svätej Brigity Švédskej, vernej Božej učeníčky a spolupatrónky Európy. Ďakujem vám za pozornosť.

Predchádzajúci

Ďalší

Pridaj komentár

Vaša emailová adresa nebude zverejnená / Povinné polia sú vyznačené *

Kontrolný kód *