Spirituálny kapitál

Intelektuálna charita a poctivá spiritualita

Ako sa stať svätým?

28. júna 2015 Pavel 0 Comments

559270

Treba zobrať vážne evanjelium a podľa neho nasledovať Ježišov príklad.

Katolícka Cirkev má stáročiami vybrúsený diamant podmienok

kto je a kto nie je svätý

imgres

Ak by Vás zaujímalo presnejšie o čo ide 

tak sa nad otázkami skúste zamyslieť

Svätosť je nie pre priemerných

je to vysoká morálna latka

väčšina veriacich ju podlieza

Sú však medzi nami jednotlivci

ktorí túto veľmi náročnú túru

na vrch dokonalosti zvládli

a matka cirkev o nich prehlásila

že sú isto v nebi

 tu na zemi ich môžeme volať svätými

ich život dať za príklad ostatným

/ slovenské titulky zapneš pod videom 4.ikonka z prava/

images

Nečakaný návod od nášho pápeža, ako byť svätým v modernom svete?
*/Potrebujeme svätcov bez sután a závojov. Potrebujeme džínsových a teniskových svätcov. /*

*/Potrebujeme svätcov, ktorí idú do kina, počúvajú hudbu a prechádzajú sa so svojimi priateľmi a kamarátmi. /*//

*/Potrebujeme svätcov, ktorí Boha dávajú na prvé miesto, ale vynikajú aj na vysokej škole. /*

*/Potrebujeme svätcov, ktorí si nájdu čas na každodennú modlitbu a sú schopní čistej lásky, alebo posväcujú čistotu. /*

*/Potrebujeme moderných svätcov, svätcov XXI. storočia, ktorí vytvárajú svoju duchovnosť pre túto dobu. /*

*/Potrebujeme takých svätcov, ktorí sú zaviazaní a odhodlaní pre potreby chudobných a nutné sociálne zmeny. /*

*/Potrebujeme vo svete žijúcich svätcov, vo svete sa posväcujúcich svätcov, ktorí sa neboja žiť vo svete. /*

*/Potrebujeme svätcov, ktorí pijú Colu, jedia hot-dogy, používajú internet a i pod… /*

*/Potrebujeme takých svätcov, ktorí milujú Eucharistiu a nehanbia sa cez víkend piť pivo, alebo jesť pizzu so svojimi priateľmi. /*

*/Potrebujeme takých svätcov, ktorí majú radi kino, divadlo, muziku, tanec a šport. /*

*/Potrebujeme svätcov spoločenských, ktorí sú otvorení, normálni, priateľskí, veselí a sú dobrými priateľmi. /*

*/Potrebujeme takých svätcov, ktorí žijú v tomto svete a vedia si vychutnať dobré a čisté veci tohoto sveta, ale predsa sa nestanú svetskými…/*

*1. Spoznaj Božiu lásku a nasleduj Boha celým srdcom*

*2. Venuj svoj život službe iným*

*3. Utrpenie a protivenstvá znášaj bez nenávisti*

*4. Maj radosť v srdci a odovzdávaj ju aj ostatným*

*5. Modli sa*

*6. Ži podľa blahoslavenstiev (Mt 5,3-12)*

*7. Maj jednoduché a pokorné srdce*

*8. Buď milosrdný, nie násilnícky*

*9. Trp s trpiacimi, raduj sa s radujúcimi*

*10.Buď tvorcom zmierenia a pokoja*

pápež František

 

Kto bol svätý Hubert a prečo je patrónom poľovníkov

V diele II Acta sanctorum“ sa legenda o Sv. Hubertovi opisuje nasledovne:
Hubert (656-727) bol aquitánskym princom. Žil vel’mi rozpustilo a vel’mi neviazaným spôsobom holdoval lovu. Raz sa mu však na pol’ovačke medzi parohami jeleňa, ktorého prenasledoval na koni, zjavil ukrižovaný a povedal mu: “ Hubert, prečo lovíš neustále lesné zvieratá? Je už na čase, aby si začal hl’adat’ mňa, lebo ja som Pán a tvoj Boh, ktorý bol dnes za teba a všetkých l’udí ukrižovaný“.    

Hubert sa zl’akol, zosadol z koňa, pokl’akol a povedal:“ Pane Bože už viackrát som o tebe počul, ale aj napriek tomu som doteraz v teba neveril a neuctieval som t’a ako pravého Boha. Povedz mi, čo chceš, aby som urobil, ukáž mi cestu pravdy a tvojej vôle“.     

A Ježiš mu odpovedal:   

„Choď k biskupovi Lambertovi do Maastricku, ktorého si si už aj tak prial vidiet’. Bude t’a učit’ a povie to čo musíš urobit’, aby si si mohol zaslúžit’ život večný“.    

Keď to pán povedal, zmizol. Hubert sa spoločne so svojimi sluhami vrátil v pokore domov. Naučil sa vážit’ si zvieratá a prírodu. Prijal krest’anstvo a keď r. 708 Sasi zavraždili biskupa Lamberta, stal sa jeho nástupcom a venoval sa misijnej činnosti v oblasti Ardén. Po smrti bol vyhlásený za svätca a stal sa patrónom všetkých pol’ovníkov.

Podľa legendy o živote samotného sv. Huberta, patróna poľovníkov, od rannej mladosti až po jeho premenu v mnohom jeho život pripomína niektorých ľudí dnešnej doby. Predovšetkým v tom, že človek sa správa k prírode devastačne a samotná príroda všetko len mlčky znáša a čaká, kedy mnohé prečiny voči nej, raz jedným úderom rázne zmení tak, ako sa stalo aj u sv. Huberta.

Hubert, podľa legendy akvitánsky princ (656-727) poľoval, holdoval a užíval si život, nectil si poklady a dary prírody v podobe voľne žijúcej zveri. Až raz, keď sa mu Boh prihovoril, a zjavil v podobe kríža medzi parohmi jeleňa, ktorého chcel uloviť. Okamžite po tejto skúsenosti sa jeho postoj k životu zmenil. Začal viesť pokorný život, neskôr sa naučil vážiť si zvieratá a prírodu, prijal kresťanstvo, stal sa biskupom a venoval sa misijnej činnosti v oblasti Ardén.

Historici sú však pri hodnotení spomenutej legendy veľmi zdržanliví. Hovoria, že vo svätopiseckej literatúre sa objavuje až niekedy po r. 1400. Ako spoľahlivé uvádzajú o sv. Hubertovi nasledovné údaje: Sv. Hubert pochádzal z významného rodu v severnej Gálii (ter. Holandsko-Belgicko). Dátum jeho narodenia nepoznáme. Niekedy v r. 703-705 sa stal biskupom v diecéze Tongres-Maastricht. Bol nástupcom sv. Lamberta, ktorý zomrel ako mučeník.

Popri vedení diecézy Hubert pôsobil ako misionár v južnom Brabantsku a v Ardennských horách (juhovýchodné Belgicko), kde bolo obyvateľstvo ešte z veľkej časti pohanské. Koncom r. 717 alebo 718 viedol slávnostné prenesenie telesných ostatkov svojho predchodcu sv. Lamberta z Maastrichtu (kde bol pochovaný pri svojom otcovi) do Liége, kde kedysi podstúpil mučenícku smrť a kde ho pochovali v novom, jemu zasvätenom kostole. Biskup Hubert mal však predsa čosi z loveckej záľuby: občas šiel chytať ryby. To sa mu napokon stalo osudným. Keď sa raz chystal na rybačku, jeho pomocník tak neobratne narábal s udicou, že vážne poranil biskupa na ruke. Rana sa zapálila a spôsobovala Hubertovi stále väčšie bolesti. Uvedomil si, že mu hrozí smrť. Napriek tomu sa usiloval vykonávať biskupské povinnosti. Zároveň si dal pripraviť hrob v kostole sv. Petra a Pavla v Liége.

V druhej polovici mája 727 sa vybral posvätiť nový kostol v Héverlé (Louvain). Avšak na ceste cítil, že ho opúšťajú sily. Zastavil sa v mestečku Tervueren (na juhovýchod od Brusselu), kde po šiestich dňoch zomrel 30. mája 727. Podľa jeho želania ho previezli do Liége a tam ho pochovali v pripravenom hrobe. O šestnásť rokov neskôr otvorili jeho hrob a jeho telo našli neporušené. Zvesť o tom sa dostala až na kráľovský dvor. Vplyvný majordóm Karolman prišiel osobne s veľkým sprievodom do Liége a dal preniesť biskupove telo do nového hrobu pred hlavným oltárom kostola.Bolo to 3. novembra 743. Tak sa tretí november stal sviatkom sv. Huberta.

Možno práve preto je sv. Hubert patrón poľovníkov, aby každý v sebe našiel lásku a porozumenie nielen k prírode, ale aj k ostatným ľuďom a taktiež mieru vo využívaní odmien, ktoré nám príroda poskytuje.

10509-2012-06-16-10-51-04

Dni svätého Huberta na Slovensku

“ Zver nielen loviť, ale hlavne chrániť a pochopiť jej význam v prírode.“

 to je odkaz legendy o Sv. Hubertovi, ktorý si účastníci osláv každoročne pripomínajú.    

Súčasťou osláv je veľké množstvo atraktívnych sprievodných podujatí: celoslovenské súťaže – ME juniorov vo vábení jeleňov, vo vábení ostatnej zveri, o poľovnícky nôž roka, poľovnícky šperk roka, súťaž v streľbe z historických zbraní “ svätoantonský diviak “, v streľbe z kuší na terč i “ na vtáka “, humorné súťaže “ poľovníckych 5 F “, o najdlhšiu a najkrajšiu bradu, v hádzaní flinty do žita, …ap., atraktívny rybolov, Hubertova jazda, módne prehliadky, ukážky sokoliarskeho výcviku, poľovníckej kynológie, vystúpenia hudobných a tanečných skupín, poľovnícka zábava, ukážky prác remeselníkov, predaj poľovníckych potrieb a pod.

Svätohubertovská omša so slávnostným sprievodom s uloveným jeleňom a obetnými darmi je veľkou velebou prírody, dôstojným obradom, ktorým poľovníci ďakujú Stvoriteľovi za živú prírodu.

A

  • Ak poznáme Boha, bez toho aby sme poznali svoju biedu, dospejeme k pýche. Ak poznáme svoju biedu, bez toho aby sme poznali Boha, dôjdeme k zúfalstvu. Ak poznáme Krista, prídeme do stredu v ktorom môžeme nájsť i Boha i svoju biedu. (Blaise Pascal)

B

C

D

I

J

  • Ja som nemusela hľadať Ježiša, on našiel mňa. (Matka Tereza)

K

L

M

  • Mlčanie treba zachovávať, ako sa len dá. Musíme ho však prerušiť, keby to na mojom mieste urobil Ježiš, a tak , ako by to urobil on. (Charles de Foucauld)

N

O

S

  • Svätý Ignác hovorí: Pri jedle mysli na Ježiša. Zen hovorí: pri jedle mysli na jedlo. Sú tieto dva názory rozdielne? Nie je snáď Ježiš našou potravou? Nie je každé jedlo symbolom Eucharistie? Nie je Boh prítomný vo všetkom, čo jeme? Nie je každý náš skutok vyznaním viery? Rob to, čo robíš, a jedz, keď ješ. Ježiš je s tebou. (Anthony de Mello)
  • Svet potrebuje Božích šialencov … akým bol Kristus, alebo sv. Vojtech, Stanislav, alebo Maximilián Mária Kolbe … ktorí mali odvahumilovať a neodradila ich žiadna obeta.
    • Światu … potrzeba Bożych szaleńców, … jak Chrystus, jak Wojciech, Stanisław czy Maksymilian Maria Kolbe …, którzy będą mieli odwagę miłować i nie cofną się przed żadną ofiarą.
Ján Pavol II. (Bydgoszcz, 7. júl 1999)

T

U

V

Hagiasophia-christ.jpg

  • Vložte svoju ruku do Máriinej a dajte sa ňou viesť ku Kristovi. (Matka Tereza)

Z

  • Zo všetkých milostí si Krista ctí najviac viera a zo všetkých milostí si Kristus ctí najviac vieru. (T.B. Joshua)
  • Zrodila sa v deň, keď bol človek povolaný, aby vo svojom dočasnom pozemskom živote uskutočňoval ľudskú dôstojnosť v osobnej slobode, v rešpektovaní práv druhého človeka a v praktizovaní bratskej lásky ku všetkým. Nikdy pred Kristom neboli vyslovené podobné myšlienky. Demokracia je zviazaná s kresťanstvom v myslení i v čase. Zrodila sa s ním len postupne, po dlhom tápaní, niekedy za cenu opätovného upadnutia do barbarstva. (Róbert Schuman)

Ze „Skrytého pokladu“ sv. Veroniky Giuliani

SESTRA VERONIKA KNĚŽÍM

Sestry františkánky Neposkvrněné

Klášter v Murate

Castello

U příležitosti 50. výročí kněžství svého zakladatele P. Štěpána Maria Manelliho nová komunita ve městě Castello vydala tuto malou publikaci a věnovala ji svému duchovnímu otci, který prožívá v takové plnosti své kněžství pod mateřským dohledem svaté Panny, Matky Nejvyššího a věčného Velekněze a všech kněží.

Toto kněžské výročí a zvláštní blízkost nové komunity k sv. Veronice Giuliani byly výjimečnou příležitostí vyhledat, co tato stigmatizovaná omilostněná světice z barokní doby může říct kněžím z třetího tisíciletí. Byl takto znovu objeven „skrytý poklad“. Deník světice, bohatství nauky a duchovní spirituality. Z více než 22 tis. stran bylo vybráno 50 úvah o křesťanském kněžství, které přivádí k úžasu a které zde byly shromážděny jako památka na 50. výročí kněžského svěcení otce zakladatele. Je to dílo kapucínské řeholnice, která neměla žádné teologické vzdělání a žila vždy ve stínu kláštera.

Tak se zrodila tato skromná publikace s výmluvným titulem Svatá Veronika hovoří ke kněžím.

Tato publikace nechť je určitým průvodcem pro každého kněze, který chce svatě prožívat své povolání ve škole světců, svatých františkánů a zvláště sv. Veroniky, kterou zvláštním způsobem, na to nezapomínejme, uctíval sv. otec Pio z Pietrelciny.

Obracejme se svými vytrvalými modlitbami k sv. Veronice, aby učinila z našich kněží dokonalý obraz Krista Kněze narozeného z Panny Marie ke slávě Otce a ke spáse duší.

                                                    

1. ÚVODEM

Když jsem jednou šla do kostela, abych vykonala duchovní svaté přijímání, pocítila jsem silnou touhu přijmout svaté přijímání. Ó! Kéž bych mohla projít těmito mřížemi, abych Ho mohla alespoň políbit! Když jsem tak přemýšlela, řekla jsem všem kněžím: „Když se cítíte zarmouceni pro nějakou práci, proč neběžíte ihned k tomuto prameni života?“

Ó kněží, jestliže jste nikdy nemilovali utrpení, nyní je čas začít. Všechno vaše uspokojení nechť má své místo na holém kříži, tak to chce Bůh, a jen tak uspokojíte plně Boha. Proto „Ať žije kříž! Ať žije utrpení!“

Kněží, Bůh se chce s Vámi spojit skrze kříž. Nebuďte hluší k jeho volání, běžte za jeho výzvami, odpovídejte na jeho milosti a na jeho dary. On vás chce, chce skrze Vás a Vaše konání vykonat velké věci v duších, které svěřil Vašemu vedení.

Ó kněží, toto Vám doporučuji, abyste nikdy nenechali projít ani jediný den svého života, aniž byste sloužili mši svatou. Protože, buďte přesvědčeni, všechny skrupule, které na Vás přicházejí, jsou dílem pokušitele, který nechce, abyste přijímali božský Pokrm, který je v Nejsvětější Svátosti Oltářní.

Kněží, vězte, že Vaším lékem na všechny Vaše nemoci je božská Eucharistie; protože, když jsme slabí, Eucharistie nám dává sílu, když jsme chladní, pak nás hřeje, když jsme zarmouceni, nás těší, ale nikoliv útěchami, které sami sledujeme, nýbrž takovými, které nám posílají více trápení a soužení! Ó ano! To jsou pravé útěchy, které na nás prší z nebe.

Ó kněží, to, co Vám doporučuji, je: buďte tyrany sami sobě; nic si neodpouštějte; usmrťte v sobě všechno lidské, všechnu vlastní chuť a všechno pozemské. Chcete-li postupovat na cestě dokonalosti, neobdivujte minulé věci, ale z okamžiku na okamžik zkoumejte sami sebe, abyste byli více bdělí k tomu, co Bůh po vás chce, tj. Vaši smrt.

Žehnejte ruce, která vás pronásleduje; zpovědníci, buďte věrní Bohu, žijte v dokonalé kázni, zvláště pokud jde o duše řeholníků. Mějte lásku nikdy neodpouštět v řeholních komunitách žádné zlozvyky, ani ty nejmenší. Opakuji Vám to, protože tyto věci se Bohu velmi nelíbí. Z jedné malé věci vzejdou velké: „Bděte, bděte!“

Ó kněží, mějte vždy na mysli, že Pán má zalíbení v tom, když vidí své služebníky v ryzím utrpení, protože v něm se sjednocují více s Bohem. (…) Neboť není nic drahocennějšího v tomto životě než utrpení. Není zde drahocennější věci než kříž, není milejšího obsahu ani pravé radosti než v tom konat Boží vůli, vůli nejvyššího Dobra; není větší zábavy ani odpočinku než vyhledávat utrpení, není líbeznějšího oddechu než stát pod křížem s milovaným Dobrem. A v tom všem není zapotřebí hledat cit nebo duchovní uspokojení, nýbrž spíše hořkost; toto všechno je třeba konat ne s nějakými řečmi, nýbrž ve vnitřním úkonu nechtít nic jiného než to, co chce Bůh.

Ať Vám leží na srdci svatá láska, ó kněží, Bůh Vám nabízí takové příležitosti, nepřehlížejte je, nýbrž cvičte se v hrdinských skutcích, tak často, jak jen můžete. To jsou pravé plody, které se líbí nebeskému králi.

Dvě slova vlídnosti a lásky Vás, kněží, nic nestojí a skrze ně uděláte velké kroky na cestě k dokonalosti. Víte to lépe než já, že nebe získávají ti, kteří je uchvacují, tak i nás tato násilí táhnou vpřed. Přistupujte k nejvyššímu Dobru, porážejte sami sebe s velkodušností a učiňte, aby Vaše srdce ani Vaše mysl neobsahovaly ani nejmenší myšlenku na odplatu za přijaté urážky. Ti, kteří Vám je způsobili, ať jsou Vám dražší než ostatní. Tak se zavděčíte Bohu.

2. DUCHOVNÍ ZÁŽITKY

Jednou, když kněz nesl přijímání nemocným sestrám a dal mi políbit malou pixidu, Ježíšek mi dal pocítit tak živou víru v něho a řekl mi: „Dávám ti ho za tvého duchovního vůdce a on mě bude vždy zastupovat.“ Když pak se vracel, viděla jsem ho jako proměněného v onu božskou Osobu, kterou držel v rukou. A cítila jsem, jak mi v srdci říká: Dal jsem ti ho vidět takového, za jakého ho máš vždy považovat“. Neviděla jsem již jeho paramenta, ale viděla jsem ho pokrytého září, taková byla víra, kterou mi Bůh předal, že když se kněz vracel, byla bych ho nejraději objala a běžela za ním.

Když kněz, který nesl přijímání nemocným, mi dal políbit tuto svátost, kterou držel v rukou, neviděla jsem již jeho, ale byl zcela proměněn v osobu našeho Pána, a to se stávalo takovým způsobem, že nejsem schopna to vylíčit.

Po nějaké době, když jsem se v noci modlila, byla jsem vytržena do extáze a měla jsem toto vidění: Pán mi dal spatřit množství duší, které všechny držely v rukou různé kříže, jedny velké, jiné malé, a byly také různě oděny. V jedné chvíli se všechny seřadily a já jsem je mohla vidět všechny. (…) První měly velmi velký kříž a nesly ho v rukou, protože byly spokojeny, že ho mají, nesly ho s takovým jásotem a s radostí vyzývaly svět, aby je následoval. Druhé ho držely a objímaly jako nejdražší věc; třetí ho nesly na ramenou a zdálo se mi, jakoby některé byly skloněny tváří až k zemi, tak velice je tížil. Protože jsem toužila poznat smysl takového vidění, Pán mi dal pochopit, že ty, které kráčely vpředu, byly duše kněží, kteří nesli kříž v rukou jako znamení, že vynaložili mnoho námahy, aby poznali všechny věci, jejich hodnotu a cenu. Druhé byly řeholní osoby z různých řádů, objímaly kříž, protože milovaly mnoho trpět a Pán jim poskytoval něžnosti a žehnal jim. Třetí byly jiné řeholní a světské osoby, které nesly kříž s velkou námahou, protože byly lenivé a ještě nezakusily, co to znamená trpět.

V jednom vytržení jsem poroučela Pánu všechny kněze, aby kráčeli podle Božího zalíbení a všichni vykonávali kněžskou službu s onou dokonalostí, jakou vyžaduje jejich úřad. Pak mi dal Ježíš spatřit své otevřené Srdce a uvnitř některé kněze, a rychle zmizel.

V usebranosti jsem viděla vedle kněze dva anděly, kteří nesli v rukou dva prapory, jeden bílý, druhý červený. Chtěla jsem znát význam (…) Pán mi řekl: „Bílý prapor je znamení čistoty, jakou vyžaduje tento úřad, tj. stát na místě samotného Boha a to, že všechny radosti a všechny šperky a drahokamy, které je zdobily, byly získány utrpením vytrpěným s výkonem úřadu, protože každé sebemenší utrpení pro pomoc duším Bůh přetváří ve své výhni lásky, očišťuje a svýma rukama promění na drahokamy a perly. Červený prapor naopak znamená vítězství nade všemi protivenstvími a strádáním vytrpěným pro spásu bližních.

V jednom vidění mi dal Pán spatřit kněze s křížem v ruce, který se spojil s křížem, jaký držel Ježíš, až z nich byl kříž jediný. Z Kristova boku jsem pak viděla vycházet určitý paprsek, který zraňoval srdce kněze. Tento paprsek mu vléval velkou odvahu a sílu (…) Také z kříže začaly vycházet zářící paprsky jako plameny, které jakoby ho pálily, protože ho celého obklopovaly. Tyto plameny ho však činily stále krásnějším a postupně ho očišťovaly, takže se mi zdálo, že se třpytil jako nejzářivější křišťál. V tu chvíli mi Pán řekl, že jen cestou utrpení a kříže se duše očišťují. Pak všechno zmizelo.

V jednom vidění jsem viděla kněžskou duši, jak trpí v očistci, protože tento kněz se dopustil různých nedostatků v době šesti let, kdy byl představeným, především ve zpovědnici, ale hlavně, že nechal u nás projít mnoho nedbalostí, místo aby řešil tyto problémy našeho institutu. Trpěl také, protože si dělal přílišné starosti o své rodiče a pro mnoho důvodů, které jsem nepoznala. Hustý dým, který mu vycházel z úst, pocházel z nedbalostí, kterých se dopustil při mši svaté; nakonec byl na opuštěném místě, na kterém stál pro zalíbení, jaké hledalo jeho lidství, zatímco Bůh ho v životě nechával opuštěného a vyprahlého.

Když jsem se účastnila mše svaté, v okamžiku proměňování jsem byla u vytržení a viděla jsem anděla strážce, jak asistuje při svaté oběti. Nepochopila jsem, kdo byl celebrantem, ale viděla jsem ho ponořeného do velkého světla a obklopeného anděly bez počtu. Když pak byl úkon přijímání, jiný kněz, kterého jsem neznala, mi přinesl hostii. Můj anděl strážný mi řekl, že to byl svatý Dominik.

Když jsem doprovázela kněze, který nesl Sanctissimum nemocným, dal mi Pán pochopit, jakou důstojnost mají kněží. V okamžiku, kdy jsem byla za ním, zdálo se mi, že ho vidím proměněného v osobu Ježíše Krista. Pochopila jsem, jak mám ctít, a s vděčností si vážit všech, kdo představují Ježíše Krista na zemi.

V jednom vidění mi dal Pán spatřit své Srdce dokořán otevřené jako překrásný pokoj, který byl jako planoucí výheň a uvnitř bylo mnoho duší, které všechny hořely, ale současně se očišťovaly, a jak se očišťovaly, byly odívány do bělostného šatu. Mezi těmito dušemi jsem viděla také kněze, kteří měli jiné šaty než ostatní. Jejich šat byl pokryt květy. Květy představovaly množství duší, které tito kněží svou službou vtrhli z rukou Satana a uvedli je na cestu ctností.

Při jedné duchovní obnově jsem se obrátila na Pána a řekla mu: „Můj Snoubenče, prosím tě jen o jednu milost, obětuj za mě nebeskému Otci to, co jsi vytrpěl během 33 let za všechny kněze, abys probudil jejich živou víru, dokonalou a planoucí lásku. Můj Pane, chtěla bych, aby byli všichni svatí, aby milovali tebe, nejvyšší dobro. Zahrň je svou láskou, aby se zbavili všeho a vykonávali všechno s čistým a správným úmyslem. Zvláště jim dej milost, aby přistupovali k posvátnému oltáři s potřebnými milostmi. Pán mi pak sdělil, že tuto milost obdržím, ale bude mě stát mnoho utrpení.

Jednou ráno před svatým přijímáním mi dal zpovědník útěchu, krátkou, ale účinnou. Když začal hovořit, slyšela jsem uvnitř srdce. „Já, Bůh ve svátosti, hovořím v osobě tohoto mého služebníka“. Pocítila jsem velkou bolest pro své nevděčnosti; zdálo se mi, že se nacházím před soudem nikoliv k odsouzení, ale k milosrdenství. V každém slovu se mi zdálo, že slyším samotného Boha. Když pak řekl, že se rozhodl změnit mé jméno, jestliže nezměním svůj život, zapůsobilo to na mě tak, že jsem pocítila, jak mi puká srdce. Ale znovu jsem ožila a s rozhodnou duší jsem učinila jako můj svatý Pavel; a Pán mi důvěrně řekl: „Toto je, Ananie, pro tebe. Musíš mu říct všechno a ukázat mu mé milosrdenství.“

Při jedné mši svaté ve chvíli proměňování a pozdvihování jsem spatřila kněze jako v křišťálu a v jasném moři. Když pozvedal nejsvětější kalich, viděla jsem, jak do tohoto moře padá mnoho kapek nejdražší Krve, a pak jsem spatřila uvnitř určité věci, které se pohybovaly a zůstávaly u nohou kněze. Když kněz vložil do kalichu kousek hostie, ozval se ve mně hlas, který mi řekl význam tohoto vidění: moře, ve kterém se kněz nacházel, představovalo samotného Boha a kněz, který pozvedal kalich, z něhož padaly kapky Krve, znamenaly, že Boží služebník je zcela usebraný s úmyslem obrátit duše skrze božskou a Nejsvětější Ježíšovu Krev. Ty věci, které se pohybovaly u nohou kněze, byly hříšné duše, které skrze svátosti získávaly zvláštní milosti a světlo.

V okamžiku, když kněz pozvedal Svatou Hostii, viděla jsem, jak z ní vychází zář, takže tvář kněze vypadala jako slunce.

Jednou ráno když kněz přijímal, byla jsem uchvácena a spatřila jsem, jak do něho vstupuje krásné dítě celé zalité krví a korunované trním… Proudy krve vytékaly zvláště ze svatých ran; pochopila jsem, že skrze tyto rány kněz obdržel zvláštní milost, totiž obrácení jedné duše.

Vzpomínám si na jedno ráno, že kněz vstoupil do kláštera, aby přinesl přijímání mým nemocným, a zatím co já jsem přijímala, měla jsem milost spatřit nad rukou kněze zářivou hvězdu, která visela ve vzduchu. Tento pohled mi přinesl velké uspokojení. Po přijímání jsem měla vytržení, ve kterém mi Pán sdělil, že ona hvězda byl On sám a že mě vedla podle jeho zalíbení. Jeho skutky a jeho utrpení se staly mými vůdci a mými stezkami, jeho svaté rány mým bezpečným přístavem.

3. ÚVAHY O SVÁTOSTECH

Noc před svatým přijímáním jsem nikdy nedokázala odpočívat, tak jsem ji trávila v modlitbách a pokání a zvala jsem Pána, aby přišel duchovně do mého srdce. Ó Bože! Někdy tyto chvíle byly tak krásné, že jsem cítila samu chuť a účinky svátostného přijímání. Jakmile jsem Ho zavolala, vstupoval do mého srdce, takže jsem nestačila pochopit, jak dokážete vy kněží držet tohoto Boha ve svých rukou a nezešílíte láskou. Samo toto pomyšlení mě přivádělo do bezvědomí.

Když kněží kázali o Nejsvětější Svátosti, jak byla moje duše spokojena! (…) Chtěla bych, aby všichni uvažovali o této božské svátosti, aby jednoho dne dokázali pochopit velkou cenu tohoto vynálezu Boží lásky, aby mohl zůstávat s námi, aby byl pokrmem našich duší! Ó Bože! Je to skutečnost, která při pomyšlení vede až k šílenství. A pomyslete na toho, kdo ho přijímá s opravdovým citem! A kdo ho drží v rukou s opravdovým citem jako vy kněží! Myslím, že při úkonu proměňování to nejste vy a že se cítíte proměněni v samotného Boha, a jsem si jista, že se stáváte ohněm, protože když držíte v rukou samotnou božskou lásku, myslím, že celí planete a nedokážete vysvětlit slovy, co v tom okamžiku činí Boží láska ve vašich duších.

Často uvažuji a myslím na to, že kdybychom opravdu uvažovali o hodnotě Nejsvětější Svátosti, zešíleli bychom pro moc a sílu, jakou dává tak velká láska. Ó Bože! Naše srdce se stává chrámem Nejsvětější Trojice. Při úkonu svatého přijímání je možno říct: „Ave templum totius Trinitatis“(1).To, co lidská mysl nedokáže pochopit, přichází, aby vstoupilo do našich duší, stalo se s námi jednou věcí. A v noci jsem přemýšlela, jak bych se mohla co nejlépe připravit na přijetí božské Svátosti. Myslím, že vy kněží nikdy nespíte a nedokážete se sytit jiným duchovním pokrmem. Myslím, že jen v něm nacházíte své uspokojení a že tento božský svátostný pokrm je pro vás všechny životním pokrmem, myslím, že jiný ani nepožíváte.

Ve svátosti pokání se duše obmývají z hříchů, obnovují se tak drahocenným křtem, jakým je nejsvětější Ježíšova Krev. Jedna jediná kapička by postačila na spásu celého světa a milionů světů, kdyby zde existovaly. Ó Bože! Jaká je to milost! Měla jsem některá zjevení o Svátosti oltářní a o pokání (…), na kterých záleží všechno naše dobro, a bylo mi sděleno, že každý kněz by měl slavit oběť mše svaté s takovou čistotou, aby byl jasný jako křišťál.

Při jednom přijímaní mi dal Pán takovou víru k Nejsvětější Svátosti a také k osobě, která představuje samotného Pána (kněze), a takové světlo o všem tom, že to nedokážu vyprávět. Zůstala mi jen úcta, pokora, poslušnost a takové uchvácení, že jsem si připadala jako mrtvá na sebemenší pokyn vyslovený knězem.

V jednom vytržení mi Pán dal pochopit, že pokaždé, když přijímáme svaté přijímání pro svou duši, je to vždy znovu jako nové zasnoubení pro vnitřní láskyplné sjednocení, které Bůh v ní činí. (…) Tento dar, který Bůh dává všem duším, aby jim dal sám sebe za pokrm, uzavírá v sobě všechny dary a milosti, které nám Bůh vždy uděluje, a proto náš život, a zvláště život kněží musí být ustavičný nástroj k přípravě na tak velký dar.

Často když zpovědník ke mně promlouval, zdálo se mi, jako bych byla bez sebe a přepadala mě veliká bázeň. (…) Zdálo se mi, že se nacházím u Božích nohou a poslouchám samotného Boha. Po takových vnitřních pocitech jsem vykonala svatou zpověď a současně Bůh mi dopřával zvláštním způsobem pocítiti bolest nad svými hříchy. Když mi pak zpovědník dával rozhřešení z mých hříchů, pociťovala jsem, že Bůh potvrzuje své požehnání tím, že obmývá mou duši svou drahocennou krví.

V jednom vidění Pán káral můj odpor vůči zpovědníkovi; řekl, abych poslouchala slepě a bez jakékoliv výhrady toho, kdo stojí na jeho místě, protože zpovědníkův hlas je jeho hlas. On mluví na jeho místě. Sdělil mi, už nevím co, o tom, kdo stojí na jeho místě a nedokázala bych o tom nic vyprávět. Vím jen, že když přistupuji ke zpovědnici, velice mě zaujme to, kdo tam je. A zdá se mi, že jsem u nohou samotného Ježíše Krista.

(1) Buď zdráv, chráme Trojice

4. „JIDÁŠI“ ZRÁDCI

Tuto noc po dlouhém trápení jsem měla vidění, ve kterém mi Pán ukázal mnoho kněží, všechny oděné v kněžském šatu; ale současně mi dal na srozuměnou, že mezi nimi je mnoho jidášů a jeho nepřátel. (…) A náhle část z nich se stala pekelnými stvůrami, a co horšího, samotnými démony. Při tomto strašném pohledu Pán od hlavy až k patě ronil krev. Přitom mi řekl, že krev, kterou prolévá, způsobují hříchy a svatokrádeže, kterých se dopouštějí oni kněží, kteří byli jako meče a bodce, jako množství ran a úderů proti Jeho božskému majestátu. A dal mi spatřit, že jeho předrahá krev plyne na zem jako řeka, a já jsem viděla, jak málo úcty a málo uvědomění projevují ti, kteří mají moc držet ho v rukou, ale také ho nehodně přijímat, a to dělali všichni ti, které mi ukázal.

Zeptala jsem se ho, zda mi dovolí, abych je napomenula, ale On mi řekl: Ti si to neuvědomí až do Posledního soudu. Jsou všichni odsouzeni dověčného ohně. Odpověděla jsem: „Ať se stane tvá svatá vůle. Ale pověz mi, Pane, nevyvolil sis mě, abych byla prostředníkem mezi Tebou a hříšníky? Nuže, jsem připravená dát život a krev pro tvoji slávu a pro spásu těchto duší.“

Pán mi řekl: Ano, to je všechno pravda, ale pro takové jako oni není už léku, protože ustavičně po mně šlapou a bičují mě. Když to řekl, jeho tvář nabyla přísného vzezření, a řekl: Odejděte, zlořečení! Ó Bože, ihned jsem spatřila, jak zmizeli v hustém dýmu. Naopak ty, kteří kteří zůstali v kněžském šatu, Pán blahoslavil a potvrdil je jako správce svého Těla a své Krve. (D I, 926)

Jednou mi dal Pán pochopit, jak velice se mu nelíbí urážky, kterých se dopouštějí řeholníci, a zvláště ti, kteří se stali správci jeho nejsvětějšího Těla a Krve, tj. kněží. Pán mi řekl: Takoví jsou příčinou, která strhává dopropasti celý svět, protože jsou to ti, kteří si posluhují mnou, berou mě adrží ve svých rukou, nikoliv aby mě oslavovali, ale aby tupili a uráželi. Pak mi řekl: Hleď! A ihned jsem viděla, jak se z nich staly bytosti strašnější než samotní démoni: Nemohu mít pro ně slitování, ne, ne, ne! A znovu je od sebe zavrhl s prokletím.

Po svatém přijímání jsem byla vytržena do extáze a viděla jsem oslaveného Pána, který mi řekl: Jsem tvůj Ženich (…) Zůstávej vemně; utvrď se v mé vůli a nepochybuj. Jsem zde pro tebe. Jaké máš nejvroucnější přání? V tom okamžiku jsem mu doporučila jednu osobu, a on mi ji ve stejném okamžiku ukázal. Vypadala jako démon v pekle, tak strašný, že sám Pán si zakrýval tvář, aby ji neviděl. Zeptala jsem se Pána, kdo je tato příšera, a on mi řekl, že je to ta osoba, kterou mu doporučuji. Můj Bože, jak mě vyděsila. Nemohu říct, kdo to je, i když není z tohoto města, ale je zde a je to kněz. Bůh mi dal pochopit, že tento kněz všechno své myšlení zaměřuje k pozemským věcem, že mu mnoho záleží na lidských poctách, a to je věc, která se Bohu velmi nelíbí, protože taková srdce jsou připoutána k bohatství, vládne v nich skrytá pýcha, jakou Pán nemůže snést, zvláště ne u kněží.

Pochopila jsem, že Pán se ocitá v rukou takových osob, jako byly ruce Jidáše, zrádce. Pak ta osoba ihned zmizela v hustém dýmu.

Když jsem Pánu odporoučela současné potřeby, ukázal mi, jak je urážen jidáši, kteří ho každý den zrazují na svatém oltáři. Začala jsem mu tedy nabízet oběti, prosila jsem ho za odpuštění mých hříchů a mých nevděčností, prosila jsem ho pro jeho lásku, aby je netrestal. Nabídla jsem se, že budu trpět mučení a tresty na pokání za své hříchy a za hříchy druhých; žádala jsem ho o duše, o všechny duše a řekla jsem: „Můj Bože, Ty jsi celý láska, prokaž mi milost, odlož tresty a odpusť nám! Nabízím se Ti, že budu trpět muka z lásky k Tobě.“ Když jsem to řekla, viděla jsem, že mi prokáže milost, ale jen pro tentokrát. Ihned jsem odpověděla: „Můj Bože, chtěla bych tuto milost provždy!“ On mi odpověděl: Uděluji ti ji nyní, ale navždy ne! Pán byl skutečně urážen.

Jednou ráno po duchovním svatém přijímání jsem zakusila stejný pocit jako při svátostném přijímání a ocitla jsem se v extázi. Vzpomínám si, že Bůh mi doporučil zvláště kněze, především ty, kteří nejsou v milosti Boží, protože je jich mnoho, a jak mnoho!

V jedné extázi mi nejsvětější Maria řekla: Dcero, mnoho křesťanů žije jako šelmy; mezi věřícími není víra, žijí, jakoby Bůh neexistoval; a můj Syn již má důtky, aby je potrestal… Ó, kolik kněží a kolik řeholníků uráží Boha! Ti všichni šlapou po svátostech, pohrdají nejdražší Krví Ježíšovou a šlapou po ní. Ti otravují komunity a celá města; jsou jako nakažení morem, mají jméno křesťané, ale jsou horší než nevěřící. Dcero, modli se, posti se, trp tresty a snaž se, aby to všichni dělali, aby Bůh odložil bič.

Na konci mše jsem požádala nejsvětější Marii, aby požehnala spolu s knězem mým představeným, mým spolusestrám, všem, kteří pomáhají mé duši, papeži a všem ubohým křesťanům, a ona mi odpověděla.

Papež má málo těch, kteří jsou praví křesťané.

Dcero, modli se vyzývej k modlitbě, především za kněze, kteří špatně zacházejí s mým Synem.

Věz, že nyní nastala doba, kdy je jen málo těch, kteří se spasí. Všichni urážejí Boha a protiví se jeho zákonu, ale hříchy, které se Bohu nejvíce nelíbí, jsou ty, kterých se dopouštějí řeholníci a kněží, kteří každý den ráno nehodně proměňují. Ó, jak mnoho jich jde do pekla! Dcero, Bůh chce, abys trpěla a modlila se zaně za všechny.

Panna Maria popsala Veronice sedm míst, těch nejbolestnějších, jaká v pekle jsou, a komu jsou určena:

První místo, kde je připoután sám Lucifer asním Jidáš, který mu dělá sedadlo, a tam jsou ti, kteří jsou následovníky Jidáše. Druhé místo je to, kde jsou všichni hierarchové a preláti svaté Církve, protože byli pozdviženi k důstojnosti, a oni zvrátili pocty a víru, šlapou po krvi Ježíše Krista, mého Syna, nesmírnými hříchy. (…) Na třetím místě, které jsi viděla, jsou řeholníci a řeholnice. Na čtvrtém místě jsou všichni zpovědníci, kteří oklamali duše, své penitenty, na pátém místě jsou duše soudců a správců spravedlnosti. Na šestém místě jsou všichni představení a představené řeholníků. Na sedmém místě jsou všichni ti, kteří chtěli žít podle vlastní vůle a dopouštěli se hříchů, zvláště tělesných.

Nejsvětější Panna řekla svaté Veronice: Ve vytržení jsi byla přenesena do pekla, abys zakusila nová muka, a po svém příchodu jsi viděla, jak velké množství duší padá do pekla, a každá z nich má tam místo svého trápení. Poznala jsi, že jsou to duše různých národností a různých stavů, křesťané inevěřící, řeholníci i kněží. Ti poslední jsou Luciferovi nejblíže a   trpí tak, že to lidská mysl vůbec nemůže pochopit. Když tyto duše přijdou do pekla, celé peklo slaví svátek, okamžitě zakoušejí pekelná muka a urážejí Boha.

5. NEJSVĚTĚJŠÍ PANNA MARIA A KNĚŽÍ

Nejsvětější Panna řekla Veronice: Moje dcero, jestliže kněží setrvávají v pokoře a budou vždy věrně vykonávat svou službu, budu jim vždy po boku. Světské pocty vedou duše do záhuby, svatá pokora posvěcuje.

Během mše svaté jsem měla vidění Ježíše a Nejsvětější Panny Marie. Všichni svatí a andělé asistovali knězi, který byl právě v úkonu proměňování; dva paprsky, z nichž jeden vycházel ze Srdce Ježíšova a druhý z Mariina, ho osvěcovaly a činily ho tak jasným, že se jevil jako ryzí křišťál.

Po proměňovaní, při pozdvihování Nejsvětější svátosti jsem jasně viděla, jak se z kněze stal jakoby seraf a Hostie zářila jako slunce. (Říkám to, ale materiální slunce ve srovnání s ním je tmavé.) Nejsvětější Panna upřela svůj zrak na svatou Hostii, učinila hlubokou poklonu spolu se všemi svatými, kteří vytvářeli kolem věnec během celé mše svaté.

Při všech žehnáních, která kněz během mše svaté konal, viděla jsem, jak ho Panna Maria doprovází, a třikrát zvláštním způsobem mu dala své požehnání. Poprvé – když proměňoval, po druhé, když vzal Nejsvětější Svátost do rukou, aby ji přijal, potřetí, když dával požehnání lidu. Zdálo se mi, že v těchto požehnáních udělovala Nejsvětější Panna duši kněze zvláštní milost, a dala mi znovu pochopit, že je mu stále nápomocná.

Při jedné mši svaté jsem měla tu milost vidět Pannu Marii, jak bere do svých sepjatých rukou ruce kněze, Nejsvětější Hostii a přijímá s ním… Zdálo se mi, že z Marina Srdce vycházel paprsek, který se spojoval s Hostií a vnikal do srdce kněze spolu s Nejsvětější Svátostí. V tomto okamžiku jsem pochopila, že sama Maria vedla a řídila kněze ve všem, co konal.

Jednou ve chvíli, kdy kněz se modlil mešní texty, byla jsem u vytržení a zdálo se mi, že moji andělé strážní asistovali při svaté oběti, zatímco kněz proměňoval. Měli v rukou dva kalichy (jeden s Nejsvětější Krví Ježíšovou a druhý s Nejsvětějšími Slzami Panny Marie). Když kněz pozdvihoval Nejsvětější. Svátost, jak Hostii tak kalich, činili totéž se dvěma kalichy a obětovali Bohu onu Nejsvětější Krev a ony Slzy. Při úkonu přijímání jsem byla mimo své smysly a moji andělé mě položili k nohám Nejsvětější Panny Marie u paty oltáře. Kněz a Panna Maria mi podali svaté přijímání a při tomto úkonu jsem pocítila všechny city srdce a s nimi i bolest Mariinu.

                                                                                                   

 

 Laus Deo!

Predchádzajúci

Ďalší

Pridaj komentár

Vaša emailová adresa nebude zverejnená / Povinné polia sú vyznačené *

Kontrolný kód *